14. To Beyond: Jaan.

28. února 2017 v 3:52 | Kayleigh |  So soon To Beyond
Zdravím vás, moje taburetky,
ani nevím, jestli si tuto povídku vůbec pamatujete. Pokud ano, bod pro vás. Já letím psát Tváří v Tvář. Za beta děkuju Narci.



Má strach, že se se Zaynem před svým odjezdem do Doncasteru už nesetká. Má být u terapeutky za dvě hodiny. Niall a Liam mu právě teď dělají společnost, Stan musel do práce. Celý rozněžnělý nad Louisovým zlomem v tom, že si dokázal říct o pomoc a dokázal vysvětlit, co cítí a proč, snad učinilo jejich přátelství ještě silnějším.

Zayn se skutečně nestihne dostavit. Liam už odnáší Louisovy věci do auta, když Lousiovi zazvoní telefon.

"Zee?"

"Promiň, Jaan, nestihnu… ale to nic, uvidíme se v Londýně, než odletíme do Japonska."

"Dobře," přikývne Louis, ačkoli to byl fakt, nikoli slib.

"Budeš s tou terapeutkou, že?"

Louis souhlasně zamumlá, že ano. Nedokáže ignorovat svíravý pocit smutku, který jej zahalil, když si uvědomí, že svého nejlepšího přítele neuvidí dlouhé tři dny. "Chybíš mi."

"Ty mně taky, Jaan. Zavolej mi, až dorazíš do Doncasteru. Pozdravuj rodinu a…" Zayn zmlkne a Louis má pocit, že snad… Zee pláče?

"Zee?"

"Hm?"

"Jsi… jsi v pořádku?"

"Jo, jasně, jenom jsem chytil asi nějakou… rýmu, nebo něco," zahuhlá Zayn a slyšitelně popotáhne.

"Zee-!"

"Jsem v pohodě, Lou, fakt," dokonce se uchechtne, ale Louis mu moc nevěří. Na druhou stranu zná Zayna.

Whenever in doubt, use sarcasm.

"Zase koukáš na Armageddon, co?" obviní ho Louis.

Zayn se rozesměje: "Máš mě přečteného. Musíš jet, Lou. Miluju tě, uvidíme se v Londýně."

Nikdy tohle Zaynovi neoplatil. Zee ho zasypává slovy lásky a Louis mu to nikdy neuměl říct zpátky. Matka mu říkávala, miluju tě, ale teď neotravuj. Miluju tě, ale holky mě potřebují víc. Miluju tě, ale přestaň zlobit. Louisi, kdy sakra dospěješ…?! A pak tu jsou Haryho miluju tě. Nejspíš kdysi něco znamenala. Ale už neznamenají. A Zayn… Zayn ho vždycky miloval. Možná je ten správný čas věci uvést do pohybu. Pokud si někdo zaslouží slyšet Louisovo miluju tě, je to on.

Because you believe in me. And You've always had.

"Taky tě miluju, Zee," zašeptá jako tajemství.

Sometimes, friendship is something so strong, it's more important than your partner, your mother, your fiancé or your entire family.

Zayn je na své straně drátu několik vteřin beze slov. Pak se zmůže na jediné. "Jaan."

I kind of miss the comfort of being sad. Because when I was sad, I knew how to behave. Hide it, won't let anyone take a peek under or Beyond. But now? What do I do now? I'm not sad anymore. I have Nothing to hide. Yes, I lost the love I though is of me life, but… that's not the end. Of course it's not the end. I've got stuff to do and make and see. And I'm not alone.

"Já vím."

No matter how low I was. You've always got me.

"Chybíš mi," oznámí mu Zayn ještě než zavěsí.

I never had to miss you. You were always here for me. Anytime I needed of wanted. You were there.

Louis odloží mobil do handsfree systému v palubní desce a nastoupí do auta. Liam mu s sebou málem nasmažil řízky na cestu, čemuž se Niall s chutí zasmál. Louis si nemohl pomoci a oba své přátele před odjezdem dlouze objal.

Seasons has changed.

V autě nastaví playlist, který seskládal včera večer - je to většinou jenom klasický rock a punkrock, zná její hudební vkus.

And so has people.

Louis dorazí k domu své terapeutky po paměti, a to tu byl pouze jednou. Na červeno natřené dveře bílého domu se otevřou chvilku po té, co vypne motor a vyleze z auta. Kdovíproč se mu rozbuší srdce, když spatří velmi silného mladého muže, který mu několika rysy připomene Harryho: zelené oči, vysoká postava, silné ruce, plné rty. Ale chybí mu tetování i kudrnaté vlasy a jeho charisma je mnohem silnější.

"D-dobré ráno, přijel jsem pro-!"

"Dobré ráno," pozdraví ho mladý muž, možná mladší než Louis, těžko se to posuzuje. Rozhodně mu není přes pětadvacet. "Kam můžu uložit její věci?"

"Do kufru, je… otevřu, klíč, moment," Louis nikdy nepracoval dobře pod tlakem.

Sice se mu trochu třesou ruce, ale dokáže otevřít kufr auta, aniž by u toho komukoli ublížil nebo ze sebe udělal ještě většího debila. Naštěstí nemusí znovu promluvit. Terapeutka se objeví ve dveřích ve chvíli, kdy její kamarád, který se ani nepředstavil, zaklapne kufr.

"Ahoj," usměje se na něj terapeutka.

"Dobré ráno," pozdraví ji zdvořile. Pořád si není jistý, jestli jí vyká nebo tyká.

"Jak ses měl?" pokračuje v rozhovoru, jako by její přítel právě neprošel kolem ní a bez rozloučení nebo alespoň několika slov ji nepolíbil na spánek a nevrátil se bez jediného slova do domu.

Louis několik vteřin hledí na zavřené dveře.

"Nevšímej si ho," pousměje se dívka. "Má… výhrady ke všem mým terapiím, nehledě na to, jak jsou úspěšné nebo co vyžadují.

"Odmítá být slušný k jiným lidem?" neodpustí si Louis. Chování toho mladého muže bylo vskutku drzé.

"Je… spíš velmi ochranitelský vůči mně. Nehledě na fakt, že se o sebe umím dobře postarat," mávne dívka rukou.

Její vlasy jsou rudé, má na sobě bílý nátělník, pod kterým je patrná černá podprsenka a krátké šortky sotva pod zadek, a ještě v nich má díry. Není nalíčená a Louis si neuvědomuje, že by kdy viděl tak krásnou dívku bez jediné stopy po make-upu.

"Možná je to v jeho genech. Starat se," namítne Louis a zváží, zda by si neměl zakouřit, než se vydají na cestu.

"Oh, to jednoznačně. Má to v sobě každý muž. Postarat se, nedat najevo, že potřebuje pomoc, mučit se vlastními city, které by neměl mít…"

Could you stop shading me, please, and thank you.

Louis protočí oči a otevře dveře spolujezdce. Terapeutka se posadí beze slova, ale Louis jí na tváři vidí cosi vítězoslavného.

"Proč ten úsměv?" rýpne si, když se posadí vedle ní a nastartuje.

"Uvědomil sis, že mluvím o tobě, a zareagoval jsi přirozeně. Protočil jsi oči a pomyslel sis nejspíš něco o tom, že mám přestat rýpat."

"Normálního člověka by to mohlo urazit."

"Ale já nejsem normální člověk, že?" připomene mu terapeutka.

"Proč ne?"

Terapeutka si vezme několik minut, než odpoví, jak už je jejím zvykem, záhadně: "Nejsme přátelé, Louisi."

"A co jsme?" zeptá se zatvrzele Louis, když na semaforu blikne oranžová a on se znova rozjede.

"Jsem jenom člověk, který ví, jak se cítíš," pronese filosoficky. "Umím ti ukázat, jak se s těmi pocity vyrovnat nebo kam se z tvého úhlu pohledu vyplatí je investovat. To je vše."

"Mám po krk profesionálních vztahů," prskne Louis.

Terapeutka se pro sebe ušklíbne. "Opili jsme se, políbili jsme se a vybírali jsme spolu šaty. Náš vztah je cokoli, jenom ne profesionální."

Louisovy rty se zvlní do úsměvu, když si vzpomene na všechno, co terapeutka jmenovala.

"A teď jedeme za tvou rodinou," přihodí na hromadu mladá dívka. "Uznej, co je v tom profesionálního."

"Nemyslel jsem… to tak, spíš… teď, když jsem si uvědomil, jaká přátelství… prostě jsem jenom… nechtěl jsem, aby to vyznělo… asi přeháním. Omlouvám se."

"Neomlouvej se, Louisi," napomene ho jeho společnice. "Nikdy se neomlouvej za to, jak se cítíš."

Louis přikývne. Dává to smysl.
 


Komentáře

1 Karin | 28. února 2017 v 21:07 | Reagovat

Je dobře že se Louis z toho dostava. :-)  :-D

2 vladous | 4. března 2017 v 17:59 | Reagovat

Zajímavé.  Zvlášť když jsem četla až dnes..

Louis má štěstí, že má své přátele.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama