15. To Beyond: Fat penguin.

5. března 2017 v 16:03 | Kayleigh |  So soon To Beyond
Dobrý večer, moje kuřecí nudličky na smetaně,
(ňam) doufám, že se vám daří a všechno vám jde a UNI je v pohodě a vůbec všecko. Teď jsem tam byla na první přednášce tohoto semestru a povím vám, až na ty pohyby čarodějnice s turetovým syndromem, které má jeden můj doktorand, se velice dobře bavím. A taky trochu šukám nohu stolu na angličtině, protože lektorka má _božský_ britský přízvuk - no a vysvětlete jí, že britský přízvuk je jako batsignál pro můj penis. Za beta děkuju Narci.



"A když mluvíme o citech… jak… se cítíš ohledně svého bývalého přítele?"

Louis si povzdechne, zařadí neutrál a opře se do sedadla. Nejspíš čekala, až najedou na dálnici, kde soustředění na řízení upadá na minimum. Hudba je ztišení a motor vyplňuje ticho, které se mezi nimi rozhostilo. Jedou okolo sto dvaceti kilometrů v hodině a mohou ujet tak dvacet kilometrů, než si zpěvák srovná myšlenky natolik, aby dokázal odpovědět.

"Je… to jiné. Chybí mi, a určitě si kvůli němu pobrečím, ale… ne, není… není to… nevím, tak fatální?"

Úsměv, který Louis na její tváři letmo spatří, se zdá spíš smutný. Řekl něco špatně?

"Pořád… to bolí. A chci ho zpátky. Ale on mě očividně zpátky nechce. Takže… jaký to má smysl, tolik se zabývat minulostí? Mám… mám Zayna. A Nialla. A Stana. A Perrie. A Liama. Nejsem… nejsem tak sám, jak jsem si myslel."

Její úsměv je teď vřelejší. Skoro pyšný. Louise to uklidní a na několik sjezdů z dálnice přestane mluvit úplně. Náhle se m ticho mezi nimi zdá až… trapné. Nepřístojné.

"Nejsme přece v profesionálním vztahu," uvažuje Louis nahlas.

"Ne, to ne," potvrdí terapeutka. "Nejsem moc… profesionální člověk. Tedy, nikdy jsem nebyla, ale poslední dva roky je to… inu. Znáš to."

Chce se zeptat. Strašně moc se chce zeptat. Ale něco mu brání v tom, aby to udělal. Morálka? Možná její výraz. Neví.

"Řekni něco, co prolomí ledy," vyzve ho spolujezdkyně po několika dalších minutách.

Louis se nezamyslí ani na vteřinu: "Tlustý tučňák."

"C-?"

"Nebo tuleň, ten taky prolomí ledy. Ale tlustý tučňák je vtipnější. Už tak jsou tučňáci zvláštní zvířata," drmolí Louis, zatímco terapeutka se směje z okýnka. "Luke je má rád, protože je to jediné hejno, kde se o nedochůdčata a slabší sourozence silnějších mláďat starají gay páry. Je to zvláštní důvod, proč mít rád zrovna tučňáky, ale on a Michael taky nejsou zrovna normální pár. Uhn," zastaví se náhle. "Žvaním, že jo."

"Žvaníš," souhlasí dívka. "Ale je to roztomilé žvanění. Líbí se mi, jak přemýšlíš o svých přátelích."

Louis pokrčí rameny. Člověk se pozná podle přátel, kterými se obklopuje. Jenom doufá, že těm svým nedělá ostudu.

"Jak by měl člověk přemýšlet o svých přátelích?" zeptá se místo toho.

"Většina lidí se na své přátele vykašle, když si najdou vztah. Když se zamilují, prostě přátelé najednou přestanou být důležití. Osobně mi… to přijde drzé."

Louis s ní nemůže nesouhlasit, načež se ale musí zamyslet sám nad sebou. Také své přátele odsunul na vedlejší kolej, když se zamiloval do tehdy šestnáctiletého Harryho. Na druhou stranu… "Statistika lásce nepřeje."

"Zato rozvodům ano. Ale nevím, jestli to má být uklidňující."

Louis přidá plyn. "Možná mě mrzí, že nejsme přátelé."

"Neměli bychom být. Jsem tady jenom dočasně, Louisi. Jen ti trochu pomůžu postavit se na nohy, rozhlédnout se a zjistit, kdo jsi a co potřebuješ. Nejsi na tom vůbec špatně. Jenom jsi na chvíli ztratil pevnou půdu pod nohama. Ale to se stává. Věděla jsem, že ten pád zvládneš. Nebyl to zázrak. Jsi mnohem silnější, než si myslíš. A právě tvoji přátelé tě dělají silným. Možná se k této debatě dostaneme později, ale… nejstarší sourozenci jsou předurčeni ke kariérnímu úspěchu, protože jim je odepřena mateřská láska. Z toho důvodu jsou nejstarší sourozenci soběstační většinou ve velmi mladém věku a jsou schopni se postarat nejenom o sebe, ale brát na sebe také zodpovědnost za druhé. Což je ovšem problém ve chvíli, kdy nejstarší sourozenci potřebují pomoc. Už jsme o tom spolu mluvili. Většinou ji pak neumějí přijmout, protože se bojí, že když požádají o pomoc, znamená to, že neuspěli. A neúspěch je něco, co nejstarší sourozenci s tak silným pudem zachraňovat ostatní nenesou dobře."

"Mluvíš, jako bys dobře věděla... vlastní zkušenost? Ten neúspěch," dodá Louis.

Terapeutka na okamžik skloní hlavu, načež se opět zadívá z okýnka. Louise napadne, že se zeptal na něco, co možná neměl chtít vědět. Ale ve chvíli, kdy se nadechuje k omluvě, dívka opět promluví: "Dá se říct, že mým největším neúspěchem je neschopnost se odtrhnout. Čistě psychologicky to nebyla moje vina. Opravdu nebyla. Ale já přesto trpím neodbytným pocitem, že za všechno můžu já. A tím všechno myslím… doopravdy všechno. V prvé řadě to, že vůbec… ještě žiju. Ale to je debata na někdy jindy. Tebe dnes čeká rodina a zítra zápas. Nebylo mi řečeno, jestli smím nebo nesmím jít s tebou, ale v pravdě bych ráda viděla, jak si na trávníku povedeš."

Louis si všimne, jak rychle odvedla téma. I tak byl chvíli na šikmé ploše.

"Rodinu bych rád vynechal," zabručí Louis. "A to je něco, co bych si ještě nedávno nemyslel, že kdy řeknu nebo udělám."

"Všichni děláme věci, o kterých jsme jednou řekli, že je nikdy neuděláme, a to ještě dávno před Zolou," mávne terapeutka rukou. "Kromě toho, všechno se mění. My se měníme a vyvíjíme, stejně jako naše názory. Nejsi ten samý Louis, kterým jsi byl ten den, co jsme se poprvé setkali. Nebo snad ano?"

"Ne," odpoví Louis okamžitě. "Ne… to nejsem."

"Vidíš. Jenom proto, že si momentálně nerozumíš se svou matkou, nemusíš hned házet flintu do žita. Zcela upřímně si myslím, že jste na tom oba stejně. I jí chybí muž jejího života, který jí vždycky se vším pomáhal, kterého milovala a pro kterého by udělala cokoli-!"

"Táta - eh, Mark, od ní odešel chvíli po tom, co js-"

"Ale já nemluvím o tvém biologickém otci nebo otčímovi," vyvede ho z omylu. "Já mluvím o tobě."

Na to Louis nemá argument, takže terapeutka pokračuje. "Miluje tě, Louisi. Ale tys ji opustil a ona byla šťastná, že ji opouštíš, protože to znamenalo, že jdeš za svým štěstím a za svou láskou. Ale to neznamená, že jí to nezlomilo srdce. A když jsi odešel a záhy na to i tvůj otčím, musela… musela něco udělat. Musela si někoho najít. Nemohla prostě jenom… nemohla zůstat sama. Ne s tolika dětmi. To jí přece nemůžeš vyčítat."

Louis pohodí hlavou. Nevyčítá. Vlastně ano, vyčítá, ale ne jí, naopak, je to jeho vina, že vehnal matku do náruče dalšímu muži, čistě proto, že to on ji opustil.

"Nebyla to tvoje vina, Lou. Nemohl jsi u své mamky zůstat. Bylo ti osmnáct, potřeboval jsi žít vlastní život. Je to zkrátka cyklus života. Ona věděla, že ji opustíš, a tys udělal dobře, že jsi odešel. Tak to prostě je. A stejně jako tě matka bude vždy doma nadšeně vítat, chápe, že na ni nemáš čas, ani na své sourozence. Nechce tě obtěžovat nebo tě obírat o čas. Proto ti volá jenom když tě potřebuje. Aby sis připadal jako velký bratr, na kterého je spoleh. Nejstarší dítě matky, která je pyšná. Nechce tě zneužívat nebo tě vyhánět - ty už přece Doncaster za svůj domov nepovažuješ. Nebo ano?"

Louis zavrtí hlavou - domov je pro něj Harry a Londýn a Zayn a Niall a…

"Vidíš. Máš vlastní domov. A tvoje mamka se tomu jenom musela přizpůsobit. Vždycky tě ráda uvidí. Vždycky tě bude milovat. Ale musela přijmout, že jsi dospělý a vedeš vlastní život. A doufá, že jsi šťastný. Je tvoje vina, že neví, jak se cítíš, a že se chová, jako by bylo všechno v naprostém pořádku, ačkoli není. To ona ale vědět nemůže, pokud jí to neřekneš. Nemyslíš?"

Louisovi je skoro do breku.

"Ale jak říkám, nemůžeš se vinit. Nebyla to tvoje chyba, nebo její. Takový je prostě život. Ona ti jenom potřebovala dávat pocit, který tě vždycky uklidňoval, dával ti… smysl, pocit, že jsi důležitý: starat se o své sourozence. Aby sis připadal jako doma, pořád jako součást rodiny, ačkoli už třeba nejste v kontaktu tolik."

Brit přikývne a otře si oči, aby viděl na cestu. Budou na místě za necelé dvě hodiny.

I never thought about this like that. Like it's something that's supposed to be. Like it is something I can't do anything about. Like it's life.

"Pořád tě miluje, Louisi, to je zřejmé."

I can't protect anyone from life. Maybe myself. But I decided I want to live. I promised to Zayn and Niall, but mostly Niall, I won't kill myself.

"Já ji taky."

It's obvious, as it is.
 


Komentáře

1 hif | 5. března 2017 v 20:36 | Reagovat

as it is; and it is what it is

2 Karin | 5. března 2017 v 20:49 | Reagovat

Moc se mi kapitola líbila. :D

3 vladous | 6. března 2017 v 6:24 | Reagovat

Tak lákavé..  přijmout tento pohled na smysl dějů. Je tak..  přívětivý, nadějný.  Jen mé intuici se nelíbí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama