19. To Beyond: No reason to panic.

20. března 2017 v 22:22 | Kayleigh |  So soon To Beyond
Dobrý večer, moje spořádané osazenstvo,
tato povídka se skutečně blíží svému zdárnému konci. Doufám, že to dopadne dobře. Hlavně kvůli hlavní postavě. Ale... to asi ukáže až čas. Za beta děkuju Adel.



Měl-li uvažovat o své orientaci, neměl by se vydávat do vod nebezpečných, jako je uvažování o Harrym. Už před ním se mu líbili chlapci, ovšem to neznamená, že by byly dívky méně důležité. V jeho životě ostatně hrály ženy velice důležitou roli, ať už to byly jeho milenky či jeho rodina. Muže okolo sebe neměl, ne takového, kterému by věřil, který by ho miloval. Teď…

I am more than I've ever bargained for…

Možná bude něco pravdy na tom přísloví "do třetice všeho dobrého a zlého", a máma si konečně našla chlapa, který za to stojí. Možná to tak bude. A možná muži v Louisově životě budou teď znamenat něco jiného, než pro něj znamenali. Vždycky potřeboval uznání mužů, jejich obdiv a respekt. Ten poprvé dostal u Zayna, potom u Harryho, zcela jinak u Liama a podivně a zvláštně u Nialla. A potom mužů v jeho životě přibývalo. Paul, Alberto, všichni jejich bodyguardi, řidiči a manažeři, lidi, kteří se o něj a o kluky starali. Byly to zvláštní vztahy, ale bylo to poprvé, co ho muži respektovali. Brali ho na vědomí celého, takový, jaký je, s jeho bisexualitou, s jeho láskou pro Harryho, s jeho vášní pro fotbal, vtípky, ne úplně předepsané chování. Neshazovali ho. Nedívali se na něj spatra. A pak najednou…

The beaten and the damned.

Louis pevně zavře oči a prohloubí polibek a odpoutá se ze svých myšlenek v její prospěch.

It's like I need to prove myself.

Komu?

That I don't know.

Bylo to nějaké a bude to jiné, jak říkávali jeho babička. Nemělo cenu se plašit nad budoucností a čertit nad minulostí. Jenomže pokud to má člověk v povaze… co pak? Nemůžeme se jenom tak přestat soustředit, nemůžeme jenom tak schovat sami sebe v pršiplášti.

I was decided to end it. I was certain there was no way.

Možná jenom přehání a naděje, které se mu dostalo, nikdy nezmizela. Byl možná jenom dočasně přetížený. Nebyl přece důvod, takhle se sesypat. Nebyl přece důvod jednoduše zmizet z radaru úplně všem, včetně těch, které miloval nejvíc, kteří milovali jeho.

And I doubted them.

Ukončí polibek, pustí její tvář ze své a ona položí dlaň na jeho stehno. "Není špatné pochybovat o svých rozhodnutích. Ovšem je zbytečné pochybovat o nich v momentě, kdy už tato rozhodnutí padla."

"Mám toho v mysli hodně," svěří se jí Louis. "Neměl bych přemýšlet o tom všem?"

"A kam tě to povede?" zeptá se dívka.

Louis pokrčí rameny. "Nejspíš dál. Životem."

Na její tváři se náhle vyrojí nádherný úsměv. Šťastný, spokojený, potěšený a vůbec všechno.

If I weren't in love…

"Jsem na tebe pyšná."

…I'd fall for her.


Louis ji pustí z náruče a znova lehce drcne do Dorisiny houpačky. Nemá na to co říct. Je obklopen svými myšlenkami a svými touhami a z nějakého důvodu se na okamžik oddá představě promilované noci s touto zvláštní dívkou. Ovšem ještě před tím ho čeká rozhovor s Danem.

"Vezmeme dvojčata dovnitř," rozhodne po několika minutách ticha.

Dívka se zvedne i s batoletem v náručí a vydá se dovnitř jako první, věří Louisovi, že se o Doris postará. Jay sedí stále na tomtéž místě, očividně plakala, podle kapesníku v ruce. Když vzhlédne ke svému synovi v náručí dívky, která pomohla zachránit jejího prvorozeného, navzdory prvotní nedůvěře k té osobě se usměje. Louisovi pomohla. Nemůže v ní být nic zlého, ovšem na jejím chování a v ní, něco hluboce v ní je… neví, jak to popsat. Něco je na té mladé ženě hrozně špatně a ona nemůže přijít na to, co to je.

Dan se zvedne ze židle vedle své manželky, aby se chopil syna, ovšem Scarlet ho mírným úsměvem ujistí, že je to v pořádku, a umístí Ernesta do vysoké modré židličky. Ta růžová bude pro Doris, dovtípí se Scarlet. Ať žije heteronormativita. Protočila by oči, ale ze zdvořilosti to neudělá. Louis je v bezpečí, to je důležité. A zítra… zítra bude v naprostém pořádku, tím si byla jistá.

"Já… um," Louis, který právě usazuje tichou Doris vedle nezvykle tichého Ernesta, vypadá zmateně, neklidně.
Scarlet ho chytí za ruku a pevně se mu podívá do očí. Ty modré duhovky si bude pamatovat i v hrobě, Louis si je jistý. Nadechne se a klidně vydechne, přesto je jeho tep zrychlený. Dívka zatlačí na jeho jizvy na levém zápěstí, neznatelně, ne nijak bolestivě. V Louisovi jako by se něco… uvolnilo. Jako by se něco… změnilo, jako by se jeho chování přeplo na jiný chod. Jako by mu něco… jako by se jeho počínající záchvat zarazil už v začátku.


There's no reason to panic. I'm not at the disco.


"Můžeme… nahoru, Dane?" zeptá se Louis klidně, naprosto vyrovnaně.

Dan nečekal, že by k němu Louis mohl být tak laskavý. Chápal jeho vztek, frustraci i nesouhlas, chápal, že se mladý Brit musí cítit… inu, rozhodně ne příjemně. Nečekal, že se jeho postoj změní tak rychle a rozhodně nečekal rozhovor. Ovšem dnešek mnoho změnil. Dan věděl, že Louis není úplně vyrovnaný, věděl, že je emocionálně méně stabilní než jeho sestry, ovšem že by to zašlo až takhle daleko… to netušil. Nechal se unést, když chlapce objal, vlastně čekal nesouhlas, očividný a věcný, ale toho se nedočkal. A teď s ním chce mluvit, nejspíš s ním probrat něco… možná jejich vztah, možná tomu dá šanci a Jay bude konečně šťastná.

"No… jasně, hned?"

Louis nechce otce svých sourozenců obírat o večeři. "Jen… třeba až uložíme dvojčata, a…"

Dan samo sebou souhlasí. Terapeutka zůstane u Ernieho židličky a než přijme vlastní večeři, nakrmí batole. Jay, Dan, Louis i Lottie jí sice ponoukají, aby se najedla sama, ale dívka se ráda chopí kaše a pomalu krmí úplně klidného Ernesta.

"Je to zvláštní," pronese po chvíli Dan, když sleduje, jak Ernie poměrně pokojně jí. Doris vedle něj se směje a raduje a gestikuluje a mluví si ve své řeči a matka s ní má menší problémy, aby skutečně malá něco snědla, Ernie je ovšem úplně klidný. Většinou je u toho spousta řevu, kopání, křiku a pláče, než do něj dostanou alespoň pár soust. Dnes je ale batole úplně klidné. "Většinou je to boj."

Terapeutka vzhlédne k otci dítěte a lehce se pousměje. Jako by přesně věděla, co dělá, a dělala to cíleně. Jako by k dítěti vysílala jistý proud energie, který na Danova syna působí jinak než energie, kterou vysílají jeho rodiče, jeho sourozenci, nejbližší rodina. Danův pohled na dívce zůstane ještě dlouho poté, co Scarlet dávno přeorientuje svou pozornost na nejmladší z dětí. Dan pak zabodne pohled do svého adoptivního syna. Je jiný, než jak ho poznal. Je jiný, než když ho viděl naposledy.

Seasons change. And so do people.
 


Komentáře

1 Hentai no Kame | 21. března 2017 v 7:43 | Reagovat

Škoda, že už neordinuje, zapísala by som sa.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama