Given a chance 157., Pro... jistotu.

18. března 2017 v 21:37 | Kayleigh |  Given a chance
Hezký dobrý den,
a hezké dobré na shledanou. Za beta děkuji Narci.


"V něčem přece musíš být po mně, ne?" usměje se na něj otec.

Luke zvedne hlavu a na otce se jemně usměje. Možná ho nebude muset potrestat, když se usměje. Nebo se o to alespoň pokusí.

"Tak fajn, já podržím dveře a ty zamkneš kladku. Zvládneš to?" zeptá se Andy.

"J-jo."

Sice se mu trochu třesou ruce, takže mu z nich kladka napoprvé vypadne, ale otcova levá ruka vezme pevně Lukovu packu do té své a pomůže mu uchopit kladku pevně do ruky. Luke pak otočí klíčem v zámku a najednou má pocit, že něco… dokázal. Nemůže si pomoct, není to… není to nic, vždyť jenom otočil klíčem v zámku, to přece není žádný úspěch, a přesto se cítí, jako by vyhrál minimálně olympijskou medaili. Možná je to otcovými slovy.

"Vidíš, zvládl jsi to. Šikovný kluk," zamručí spokojeně Andy a pomalu pohladí Luka po vlasech. "Pojď, maminka čeká s večeří."

Luke si myslí, že otec bude automaticky pokračovat zpátky do domu a o něj už se dál zajímat nebude, ale Andy mu položí svou velkou pracku na ramena a vede ho až ke dveřím.

"Takže kdy je ta Akademie? Určitě bych moc rád šel. Taky mě napadlo, že bych se tě třeba zeptal, co bys rád k narozeninám?"

Luke nezaváhá ani na půl vteřiny: "Elektriku! Te-tedy, k-kytaru, j-jenže… kdy-kdyby ses… eh, jen… jenom… tak."

Andy zvedne obočí a krátce se zasměje: "Jenom tak, hm?"

Luke se začervená a zmlkne. Andy se ještě jednou opatrně a lehce prohrábne Lukovými vlasy, otevře dveře do domu a postrčí Luka za bedra do domu. Luke popozakopne, ale ustojí to, Andyho ruka přesto vyletí na Lukův pravý bok, aby ho zachytil na místě. Luke se mentálně kope do lokte: musí být takový… kokotko? A zrovna před tátou?!

"Opatrně," zamručí ke svému synovi nezvykle něžně. "Tak, klíč pověs vedle klíče od sklepa. To je ten červený. Hodný kluk. Běž, hned přijdu."

Popožene nejmladšího ze svých chlapců dál do domu. Sám si zuje boty a uklidí i ty Lukovy do botníku. Povzdechne si a na chvíli zůstane hledět na růžové botičky, které Luke nosí po zahradě a které jsou uložené na vrchní poličce v botníku. Má tři syny. A jeden z nich preferuje šatičky a růžové botičky. To ale neznamená, že to není jeho syn. Povzdechne si a cestou přes obývák si umíní, že by měl synovi taky koupit něco růžového. Něco, čím by synovi dal najevo, že ho… přijímá, že mu jeho růžové věci nevadí. Je to zvláštní. Jo, jasně že to je divné a nikdy se s něčím takovým nesetkal. Ale to neznamená, že by měl… že by měl benjamínka, kterého si tak dlouho přál a tolik let se o něj s Liz pokoušeli a on si… on si taky přál holčičku. Dcerku, kterou by mohl rozmazlovat, na rozdíl od dvou hochů, které by učil. Když se pak od lékařů dozvěděl, že je na cestě další chlapeček… Nedokázal to ženě říct. Nechal ji překvapeně hledět na malinkatého chlapečka, kterého povila během pár hodin. Luke byl jediný syn, kterého mohl Andy pojmenovat. Luke. Jeho maličký Lukey. Ale byl mu odebrán posedlou Liz, která ho bezmezně milovala od momentu, kdy se dozvěděla, že je konečně opět těhotná - fakt, že je to chlapeček, s ní nepohnul téměř vůbec. Chovala se k němu jako k holčičce a Lukovi to vůbec nevadilo. Nikdy neprojevil zájem o typicky mužské věci, nebo jenom chlapecké věci. A Andymu bylo zakázáno se na výchově podílet ve chvíli, kdy ženě připomněl, že má chlapečka, který se bude muset sociálně začlenit. Myslel to tehdy dobře, chtěl jenom, aby měl Luke kamarády, aby se k němu nechovali ve školce a ve škole divně, protože nosí růžové věci. Nemyslel to zle, nechtěl Lukovi nebo manželce ublížit, ale nejspíš byla ta chyba v něm. Nejspíš měl syna vychovávat v pozici, kdy by byl sám se sebou spokojený a dostatečně sebevědomý na to, aby si za svým stylem a oblečením stál. A místo toho Luke koktá, všech se bojí, neumí si stát za svým a…

Andy se zarazí. Kdy naposledy viděl Luka v jeho holčičích věcech? Prolétne všechny svoje vzpomínky na nejmladšího člena rodiny z poslední doby. Z posledního roku, dvou. Zamračí se. Vídává Lukovy dívčí věci v prádle, když ho věší na zahradě na šňůry, občas když prádlo skládá. Vídává jeho vyžehlené oblečení v koši před Lukovým pokojem. Včera zahlédl modré šaty viset na věšáku na dveřích skříně v chodbě v patře. Ale na Lukovi… už dlouho žádné tohle oblečení neviděl. Vlastně ani nic jiného. Žádné sponečky, přitom je občas vídává zapomenuté v koupelně. Na Lukovi je však neviděl dlouhé měsíce, a i tak… i když si vzpomene, že ho občas vídával před dvěma lety v sukýnce, vždycky to bylo… vždycky to bylo, když přišel z práce dřív. Když se občas objevil v domě na oběd. nakonec mu sepne, že Luke se to před ním snaží skrývat. Andy zmoženě zasténá a složí hlavu do dlaně.

Vystoupá nahoru do chodby, protože ve spodní koupelně je jistě Luke, kde zjistí, že šatečky už tu nevisí. V koupelně však najde tři sponečky do vlasů, které tu Luke nejspíš nechal včera. Což je zvláštní, má vlastní koupelnu. Což je vlastně taky proto, že Lukey byl očekáván jako holčička. Liz trvala na tom, že holčička bude potřebovat koupelnu hned u pokoje, ačkoli Andy nerozuměl proč. Když se na to manželky zeptal, Liz mu velice nerudně odpověděla, ať si zkusí vstávat několik dní měsíčně každých pár hodin a chodit na toaletu měnit vložky. Andy od té doby ani jednou nezpochybnil rozhodnutí ohledně jejich posledního očekávaného dítěte, dokonce ani v době, kdy Andy sám už věděl, že to holčička nebude. Pro… jistotu.
 


Komentáře

1 Hentai no Kame | Web | 18. března 2017 v 21:41 | Reagovat

KURWA

2 Karin | 19. března 2017 v 21:36 | Reagovat

Snad konečně najdou k sobě cestu. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama