Given a chance 158., Táta.

21. března 2017 v 19:24 | Kayleigh |  Given a chance
Ne, já toto nebudu komentovat.
Já tady totiž vůbec nejsem, moje vínové mercedesy. Za beta děkuji Narci.




Vezme sponečky do ruky a vrátí se dolů do kuchyně, kde Luke právě brebentí matce a Jackovi něco o škole a Aleishi a Mikeym. Aleisha bude přítelkyně, rozpomene se Andy. A Mikey, to bude Michael. Ovšem ve chvíli, kdy si přítomnost otce uvědomí, se jeho hlas ztiší a Luke se začne trochu zakoktávat. Jeho věty se zkrátí a nakonec po třech větách zmlkne úplně.

Andymu je z toho smutno.

"Luke, tohle… bylo v koupelně, je to tvoje?" zeptá se a snaží se znít pozitivně, zatímco sníží dlaň k synovým očím, aby Luke mohl detekovat modrou, růžovou a černou vlásenku.

"Uh. J-je, pr-promi-ň," zamumlá Luke. "Za-zapo-zapo-zapom-mněl js-js-js…"

Andrew přímo vidí, jak Lukovo srdce bije jako na poplach, jak se jeho oči rozšířily strachem. Jack položí utěrku na stůl a udělá dva kroky k Lukovi, ale Andy ho gestem zastaví. Musí se s Lukem naučit jednat. Musí to zkusit.

"Luke, podívej se na mě," řekne něžně Andy.

Luke ho poslechne okamžitě a Andrew může vidět slzy, které synovi stékají po tvářích.

"Ne, já se na tebe nezlobím, jenom se ptám, jestli jsou tvoje," snaží se Andy něžně, ale synův záchvat to nezastaví.

Jack se rozhodne nedbat otcova gesta a ihned položí dlaň na Lukovo rameno. "Lukey, co kdybychom šli najít pana Tučňáka? Pojď, bejby, povykládáš mi o Mikeym, co ty na to? Možná bychom mohli počkat na Bena v jeho pokoji, co ty na to, mrňousku? Určitě tě moc rád uvidí, kotěnko, tak pojď. Nebo tě mám odnést, bejby?"

Jack si vezme Luka za ruku a tou druhou ho za bedra odvede nahoru, pryč od Andyho i matky.

"Andy-"

"Ne, Liz," přeruší ji manžel. "Já vím, měl… dneska jsme… Ben se…"

Liz zvedne bradu. Ben už jí stihl všechno povědět, načež jí Jack sdělil i to, jak zničený z toho Andy teď je. Ovšem Andy je člověk, který potřebuje spravit všechno hned teď. Byla to jeho práce i jeho povaha a Liz to chápala - pokud nešlo o jejího milovaného nejmladšího syna.

"Luke není pneumatika, kterou můžeš zalepit, aby byla jako nová, Andy," řekne mu mrazivě manželka.

"Já-já vím, Ben mi… já vím. Ale... vím, že to nepůjde hned, ale chci… chci aby to šlo, tak mě nech jít za ním a uklidnit ho!" zavrčí trochu Andy.

Liz si povzdechne: "A to je přesně ten důvod, proč tě za ním nepustím. Ani já, ani Jack a už vůbec ne Ben. Neumíš to. Neumíš s ním mluvit ani jednat."

"On si myslí, že ho nenávidíš a vyčítá si, že se k tobě neumí chovat jako ke mně, chápeš to? On si dává za vinu, že ty s ním nemluvíš. Myslí si, že je tak divný a tak špatný, že ho vůbec nebereš na vědomí. Že je tak nenormální a špatné dítě, že nedokáže mluvit s vlastním otcem, a nenávidí se za to, protože si myslí, že lituješ jeho pouhé existence. Takže teď, kdykoli se pokusíš s ním mluvit, si myslí, že ti už rupnou nervy a že mu ublížíš. Že na něj budeš křičet tak, jako když mu bylo pět let," doplní matku Ben, který dorazil před vteřinou a slyšel pouze rozpravu otce a matky. "Luke má mnoho nočních můr - bojí se školy, bojí se veřejného projevu, bojí se spolužáků, bojí se cizích lidí, hadů, pavouků, bojí se švábů a bojí se, že v životě neuspěje, bojí se, že nebude mít dost dobré známky, bojí se, že ho lidé soudí, bojí se téměř všeho. Ale ze všech jeho strachů jsi ten největší-!"

Zmlkne jenom proto, že slyšel Luka z patra zaštkat. Andymu vynechá srdce jeden úder, když spatří pohled na Benově tváři. Ben vystřelí do schodů bez sekundární myšlenky.

"Luke," otevře dveře do svého pokoje. "Luke, bejby, ahoj. Jak se máš, broučku? Copak se stalo, maličký?"

Nechce znít předpojatě, ale je si skoro stoprocentně jistý, že v tom má prsty otec. Jackův výraz ve tváři ho o tom jenom ujistí.

"Našel Lukovy sponečky v horní koupelně a přinesl mu je. Nic neudělal, jenom se zbytečně zeptal, jestli jsou jeho. A pak chtěl Luka uklidnit," vysvětlí mu prostřední z bratří tiše, rychle a fakticky.

Ben raději neřekne, co si o tom myslí. "Běž."

Musím stát na otcově straně, vzpomene si Jack. Pro Bena. Je mu alespoň malou satisfakcí, že Andy sedí s hlavou v dlaních u kuchyňského stolu, zatímco Liz dělá, že se otáčí u kuchyňské linky, v pravdě ale jenom nechce s manželem momentálně mluvit.

"Tati…"

"Nepotřebuju, abys mi něco vyčítal ještě ty," zavrčí Andy.

Jack se zamračí: "Přišel jsem ti jenom říct, že asi chápu, co jsi chtěl udělat, a že si toho cením. Tak promiň."

Otočí se a chce odejít z domu, snad přespat u některé ze svých milenek, když Andy prudce vstane od stolu a chytí Jacka za paži: "Ne, ne. Promiň. Nechci, abys na mě byl naštvaný ještě ty. Promiň. Promiň."

Omluvu řekne dvakrát, důrazně, s pohledem zabořeným do Jackových očí. Myslí to vážně, ale bohužel adresuje špatnou osobu.

"Nejsem to já, komu by ses měl omlouvat, ale to ty dobře víš," připomene mu klidně Jack. "Na Luka nemůžeš takhle přímo. Nemůžeš na něj bafnout z ničeho nic. Představ si, že se snažíš si ochočit koťátko. Nejdřív tě musí vidět okolo, že se tu vyskytuješ, aby si zvyklo na to, jak se pohybuješ, jak se chováš, když jsi v klidu. Pak můžeš občas na chvíli sedět ve stejné místnosti, v uctivé vzdálenosti. Až potom můžeš pomalu začít mluvit, ale ne na něj. Až pak si můžeš sednout na jednu sedačku. A až pak, za dlouho a dlouho, se můžeš dotknout. A potom se můžeš začít ptát, pokusit se najít komunikační kanál. Naučit se respektovat jeho pravidla a on se naopak pokusí kopírovat to, co považuješ za dobré chování. Nemůžeš prostě přijít a začít mluvit o sponečkách, které před tebou tak urputně schovává, protože chápe, že to je důvod, proč jsi na něj v jeho pěti letech tolik křičel."

Jack si není jistý, jestli všechno vysvětlil tak, jak to chtěl vysvětlit už nějakých dvanáct let. Ovšem přesně takhle tomu rozumí a přesně tohle si v hlavě tolik let připravoval, že otci jednou řekne. Konečně nastala ta chvíle.

"Bohužel jsi v tomhle vztahu ty ten, kdo se musí přizpůsobit. A všichni víme, že jakkoli máš mnoho dobrých vlastností, tahle mezi ně nepatří. Ani trpělivost. A teď mě pusť. Nemůžu tu zůstat. Udělal bych něco, čeho bych pak litoval. Měj se. Ahoj, mami."
 


Komentáře

1 Hentai no Kame | Web | 21. března 2017 v 19:31 | Reagovat

It has broken my heart.

2 Karin | 21. března 2017 v 21:58 | Reagovat

Docela mi je Andyho líto. :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama