Kapitola 21.: Zayn Malik.

6. března 2017 v 17:51 | Kayleigh |  Velmi neortodoxní hry
Zdravím vás,
mám toho akrorát tak dost, přátelé. Mám měsíc a dva týdny na odevzdání diplomové práce. Hádejte, jak jsem daleko. Hádejte, jak strašně moc stránek mám... Eh. No. Já si jdu stěžovat někam jinam, třeba do práce, nebo tak... haha. Za beta děkuju Narci.




Dvojku u obhajob. Dvojku. Oni mi doopravdy dali dvojku. Teď jdeme tahat otázky a já potřebuju excelovat. Jsem na nervy, nejraději bych si zakouřil, něco ošukal a svého drahého bratříčka s prořízlou hubou oběsil, protože se vrátí do místnosti s čajem v ruce a s Cowellem v závěsu. Místo toho si jenom upravím svůj nejlepší oblek. Když mě bratr míjí, tiše mi poradí: "Nehádej se s přednášejícími."

Chci ho uškrtit holýma rukama. Upravím si kravatu a vytáhnu si otázku číslo třináct a čtyřicet šest. Třikrát mi Feldman skočí do řeči a chce vyvolat hádku, ale věřím svému bratrovi, co se lidí týče. Poslechnu ho a odmítnu se dohadovat. Brunátním zadržovaným vztekem. Usmívám se a nedám na sobě znát jedinou emoci. V tom exceluji vždy a za každou cenu.

Podle Cowellových slov to bylo vynikající zvládnutí problematiky a do listiny mi zapíše áčko. Díky bohu. Můj drahý bratr si vytáhne jedničku a jedenáctku. Sleduju jeho počínání a způsob, jakým se proplétá mezi otázkami jedna až sto. Udělá dojem, vidím to i já. Neví vůbec nic, ale umí mluvit. Dostane samozřejmě áčko a Cowell mu potřese rukou. Harry je celý žižlavý, předstírá, že je skromný, vidím, jak se snaží být celý submisivní. Je mi to tak strašně moc proti vůli a můj drahý bratr to ví. Předstírá a lže, a mně to ruší vesmír. Stojí na druhé straně místnosti jenom proto, že ví, že to nesnáším. Doufá, že ho neslyším a předstírá, že ho nezajímá, co si o něm myslím zrovna já. Jestli je to pravda, to nevím, neposoudím. Neumím ho odhadnout. Myslel jsem, že ho mám přečteného, ale můj bratr se stihl… popracovat někam, kam já jednoduše nemůžu. Nejen že to s lidmi neumím, nedokážu to. Něco ve mně se příčí při představě, že bych se měl chovat stejně nebo podobně, a přitom mi skoro stojí, když to dělá on.

A co cítím já?

Právě teď je to závist. Nehodlám si nic namlouvat. Harry umí svých zbraní využívat efektivněji. Kde je ten neschopný líný spratek, kterého jsem poznal před pěti lety?! Byl mnohem méně nebezpečný a mnohem jednodušeji… ignorovatelný, než je dnes. Ovšem zatímco já jsem musel tvrdě bojovat, on si doslova vyšukal červený diplom - pochybuju, že mu Cowell společně s Feldmanem nedají výbornou! Samozřejmě se nepletu, Harrymu gratulují k červenému, ovšem záhy gratulují ke stejně prestižnímu titulu i mně. Na okamžik zůstanu zaražen, načež stroze poděkuji a pohlédnu do očí vedle mě stojícímu bratrovi. Mám chuť ho stejně přibít židlí ke stěně jako ho na tu stěnu nahodit a vyšukat mu mozek z hlavy. Tohle neříkám často - vlastně myslím, že je to výraz z jeho slovníku a nikoli mého.

"Děkuji, pane," odpovím Cowellovi, ačkoli nemám nejmenší tušení, co mi řekl.

Je nám dovoleno opustit místnost. Sáhnu do bratříčkova saka a vytáhnu Black devilky, skoro se uchechtnu, když si uvědomím, že to je jejich růžová edice. Zapomínám na bratrovy manýry. Zapálím si v prvním patře univerzity a Harry má tolik slušnosti, aby nás alespoň oba strčil na dámské toalety. Otevře okno a postrčí mě k němu, abych kouřil alespoň tak. Má pravdu, je to nevychované a taky protizákonné, ale moje nervy si žádají satisfakci.

"Co to kurva bylo," promluvím konečně, když típnu čiko o venkovní parapet a bez zájmu ho hodím dolů.

Ihned si vytáhnu z krabičky druhé a musím uznat, že na té růžové vůni něco je. Nejsou tak sladké jako ty vanilkové a jejich růžová barva je kdovíproč uklidňující pro mé rozrušené soustředění. Připálím si, zatímco Harry drží saka nás obou, naše diplomové práce, naše papíry s potvrzenými známkami a dvě malé pet lahve s vodou. Uvědomí si to ve stejné chvíli jako já, protože zatímco já natáhnu ruku, aby mi alespoň něco podal, aby nešel ověšený jako vánoční stromeček, on o krok ustoupí, abych na něj nedosáhl.

"Nechtěl jsem…"

Nemá připravenou odpověď, prozradí se, ačkoli nedokončí. Bratr nechtěl být lepší než já…!? O to šlo?!?

"Co jsi nechtěl," zavrčím. Musím to slyšet.

"Nechtěl jsem, aby náš spor řídil někdo jiný než my dva. Já jsem lhal a podváděl, ale ty víš o tomhle oboru všechno. Bylo by nefér, kdyby…" zmlkne.

Pochopím, kam míří. Nikdo jiný tenhle náš spor nemůže rozhodnout. Bratr se mnou odmítá soupeřit na půdě, které nerozumím. To je… to je neuvěřitelně dospělé. Ovšem v tom případě spolu těžko můžeme soupeřit. Já vynikám v obchodu a v právu, on zase v lidech, v socializaci. Nemůžeme spolu soupeřit, protože není žádný obor, ve kterém bychom se mohli rovnat jeden druhému.

Vlastně, uvědomím si zpětně, se zvláštně… doplňujeme.

"Nepotřebuju tvou pomoc," prsknu a vztekle si potáhnu. "Zvládl bych to sám, nemusíš se za mě přimlouvat u Cowella, abych-!"

"Zmlkni," sykne. "Tady ne."

"Co si-!"

"Mlč, bratře," řekne klidně a ohlédne se za sebe. "Ode dneška jsem ředitelem a majitelem firmy já, takže mě poslouchej. Mám dost toho tvého kňourání o tom, jak ti nikdo nedá příležitost. Dostaneš ji ve firmě, tak mlč, odvezu tě domů. A neodporuj mi. Nebudeme se tady hádat o soukromých věcech, nikdy nevíš, kdo poslouchá."

Semknu rty a stisknu zuby k sobě. Cítím, jak mě bolí čelist, ale nepolevím dobrých pár vteřin. Poslechnu ho, ačkoli chci říct milion věcí - on je ředitelem a majitelem? To jsme si, bratře, nedohodli!

"Nebudeme se na univerzitě nebo v práci hádat o osobních věcech, rozumíš mi? Nemůžu nechat svého zástupce odejít od státnic s dvojkou jenom proto, že má božský komplex."

Zástupce? Jakého zástupce, o čem to-

"Doma, bratře," zní nekompromisně a tvrdě, jeho svalnatá postava přede mnou stojí jako zeď a já najednou nemám odvahu mu odporovat. Je v tom něco provokativního, něco nečekaně sexuálního a dominantního a na mě to působí.

Neodporuju mu. Vyjdu z toalety a nechám ho, aby nesl všechny naše věci. Jsem vzteklý, frustrovaný, nasraný a přesto se nemůžu přimet s tím něco udělat. Načež se srazím s Cowellem. Stál půl kroku od dámských toalet. Musel nás slyšet. Musel slyšet úplně všechno, co jsme si s bratrem vedle řekli. Proto trval na tom, abychom se nehádali tady. Pochopil jsem, že Cowell má nějakou roli v tom, čím jsem Harryho pověřil. Zmlknu a zůstanu stát na místě.

"Pane profesore," vyjekne trochu překvapeně Harry hned za mnou.

A já nedokážu posoudit, co teď Harry plánuje. Jednoduše netuším. Měl jsem plán a dal jsem mu volnou ruku - to očividně byla obrovská chyba. Podcenil jsem bratrovy schopnosti i znalosti v oborech, které já prostě nemám.

"Promiňte, pane," omluví se Harry bezdůvodně.

"Ne, to… to nic. Harry, zastavte se za mnou ještě tento týden, buďte tak laskav…"

"Jistě, pane, zavolám vám," ujistí ho bratr a pak mě doslova vyžďuchá ke schodům. "Na shledanou."

Vydržím mlčet až do auta. Sotva se poradím a dveře za námi zavřou, mám pocit, že vybouchnu. Ovšem dostojím své pověsti a zůstanu úplně ledově klidný. Harry mi nabídne další cigaretu a já ji samozřejmě přijmu.

"Poslouchej… není to tak snadné, jak to vypadá. Buď rád, že to dneska dopadlo tak, jak to dopadlo. Mohlo to mít mnohem horší dopad. Ty musíš ihned za Calderem. Oznámit mu, že máš titul a že jsi připraven firmy spojit. Dneska mají Cowell a Calder golf nebo nějakou jinou teplou úchylárnu, nevím. Každopádně se sejdou a budou o firmě mluvit, vím to. Takže ty Calderovi musíš všechno odkývat. Všechno, co řekne. Chápeš?"

Sotva řidič zaparkuje na pozemku, opustím auto. Harry se nemusí snažit, aby mě dohnal na schodech na terasu domu. "Je to důležité, Zayne. Pokud chceme žít zajištění oba dva, musím-!"

"Přebíráš firmu," oznámím mu ledově.

"Nebudeme se o tom hádat, Zayne," řekne klidně. "Svůj podíl dostaneš."

"Můj podíl měla být firma," připomenu mu. "Dostávám ji ze sraček už rok. Potím krev, abych zachránil všechno, co se dá, nespím, abych přišel s nejlepšími plány, musím se postarat o nás o oba, ne jenom o sebe, a ty potom nakrásně přijdeš a prostě si mou práci přivlastníš?!"

Nechtěl jsem zvednout hlas. Ale můj vztek teď nejde zastavit.
 


Komentáře

1 Karin | 6. března 2017 v 21:47 | Reagovat

To bude boj. :-D  [:tired:]

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama