22. To Beyond: Daddy issues - what a surprise.

16. dubna 2017 v 23:31 | Kayleigh |  So soon To Beyond
Za beta děkuji Narci.




"Vím, že… ty a tvůj biologický otec jste… nemáte spolu nijak dobrý vztah," pokračuje Dan tišeji, klidněji. Poposedne si v křesle, najde pohodlnější pozici a přitiskne si Louise blíž k sobě.

I won't speak about my father.

Louis mu sedí na klíně bokem a odmítá se Danovi podívat do očí. Otci to ale zdá se nevadí, jednoduše si přitiskne tělo drobného mladého muže k sobě a sevře jeho tělo v náručí, ačkoli se už přestal zmítat.

Really, such a cliché, daddy issues, what a surprise to us all…

"A s Markem jste… nejsem si úplně jistý, co se vlastně stalo," Dan se rozhodne neříct mu o tom, co mu pověděla o synovi Jay. Tedy, neřekla to přímo, ale bylo znát, že Mark a Louis měli hodně problémů, protože Mark ho jako svého úplně nepřijal a hodně bylo znát na jeho chování, že Louise opomíjí a rozhodně preferuje svoje dcery. "Ale vím, že jste si taky moc nerozuměli. Takže chápu, proč jsi ke mně tolik skeptický."

You didn't even try. I was right there. And you didn't even try. What was I supposed to do? Jump into your arms and call you dad, all of a sudden?

Louis pokrčí rameny. "Otec, myslím… můj biologický, prostě odešel a už se nikdy nezajímal. Nepamatuju si to, byl jsem dítě. A otec, teda jako, Mark… já… já nevím. Asi proto je na mně mamka tak… víš, je vidět, že mě hodně rozmazlovala, protože Mark… no, moc se nezajímal."

That's not the reason I am so conflicted, tho.

Dan mlčí. Nechá Louise, aby mu řekl jenom to, co mu sám říct chce. Ale možná potřebuje popohnat.

"Víš, nikdy jsem nechtěl… vlastně jsem netušil, jak se vyrovnat s tebou v rodině. Protože… když jsme s tvou mamkou začali chodit, tys už byl pryč. Na tour, potom ses rovnou přestěhoval a domů ses vracel málokdy. A po tom, co jsme se vzali, jsi přestal jezdit úplně. A já jsem prostě netušil, jak chceš, abych tě bral. Je očividné, že jsem po tobě ve tvých dvaceti nemohl chtít, abys mě bral jako otce, nemohl jsem po tobě chtít, abys mi věřil nebo abys mě okamžitě na mé nové pozici v rodině respektoval nebo přijal. A tak jsem čekal. Myslel jsem si, že eventuálně… pochopím, co si ode mě představuješ. Nebo… co čekáš. Ale tys mlčel a já jsem předpokládal, že to je přesně to, co chceš. Pak mi… Jay mi potom řekla pár věcí, nezlob se na ni, není to její vina, ale já jsem byl dotěrný, ptal jsem se, chtěl jsem vědět… chtěl jsem vědět a Jay mluvila ráda. Miluje tě, jistě že miluje i to, když o tobě může mluvit. Je to zvláštní, ale vlastně o tobě vím z celé rodiny nejvíc. Nevyčítej jí to, prosím. Moc jí chybíš a já jsem se ptal. Tak mluvila. Vyprávěla mi o tom, jaké jsi byl dítě. Většinou jenom to dobré a o tom, co tě… potkávalo, o tom, s čím ses musel vypořádávat se… zmiňovala jenom občas. Bokem. Taky nechtěla mluvit o něčem, co bys… nechtěl, abych věděl. A pokaždé, když jsme se viděli, chtěl jsem… si s tebou popovídat, poznat tě. Ale ty ses buď k celé věci stavěl tak, že tě to nezajímá, nebo jsme se viděli jenom krátce a tys samozřejmě preferoval rodinu před úplně cizím chlapem. A já to samozřejmě chápu. Nevyčítám ti to, Louisi. Jenom… jenom ti říkám, jak… jak na tom jsem. Se vztahem k tobě. Jsi taky moje rodina. Taky tě počítám mezi děti. Mezi své děti. Nikdy jsem tě nevyškrtával, ale ani jsem o tobě neříkal nikomu nic osobního. Jistěže se mě lidi ptají, jaké to je, být tvůj táta. Já se jenom usmívám a říkám, že jsem na svou rodinu velmi pyšný, a zvlášť na tebe. Nejsem člověk, kterému by voněla sláva, ale jsem opravdu šťastný, že mám velkou rodinu. Proto jsem opravdu šťastný, že ses dneska rozhodl strávit nějaký čas i se mnou."

Louis nebude brečet.

"To říkáš jenom teď, než mě skutečně poznáš," zahudrá Louis ztěžka, protože se mu stahuje hrdlo a hrozí, že se rozbrečí. Bolí ho promluvit, všechno ho svírá a Louis si není jistý, jestli se mu líbí, jak se k němu teď Dan chová.

"Neuzavírej se mi, Lou," požádá ho tiše Dan. "Proč mi nepovíš, proč si myslíš, že bych tě neměl mít rád nebo bych na tebe neměl být pyšný?"

Louis polkne a přivře oči nad tou bolestí, která mu škrábe hrdlo. Svědí ho zápěstí a on si vzpomene na žiletku pod krytem svého mobilu.

"Protože jsem zpěvák v popové skupině? Protože se řežu jako zoufalá třináctka? Protože chodím s klukem? Chodil jsem…" Louis trhne hlavou. "To je jedno."

Dan si vezme vteřinu, aby si srovnal, co na to odpoví: "Ale tohle všechno já vím. Tedy… o tom zraňování jsem dodneška nevěděl…"

Dan opatrně přejede dlaní po obvázaném zápěstí.

"Ale věděl jsem i o tvém příteli i o skupině. A přesto jsem na tebe hrdý. A přesto tě považuju za rodinu. A přesto jsem velmi rád, že ses odhodlal se mnou promluvit," těší ho Dan. "Mrzí mě tvoje deprese. Mrzí mě, kam tě chování lidí, které jsi považoval za otce, dovedlo. Vím, že to je jenom část problému, ale podle mě je to zásadní. Otec by měl milovat svoje děti. Nehledě na to, jak moc trpí, jaká je jejich sexualita, gender nebo já nevím, koníčky, nadání. Není to tvoje vina. Ani to, že jsi talentovaný, ani to, že jsi v depresi a už vůbec ne to, že jsi gay."

"Bisexuál," opraví ho Louis s hlavou stále sklopenou.

Dan uchopí jeho tvář do dlaně a zvedne ji tak, aby Louis neměl jinou možnost, než mu pohlédnout do očí: "Je mi jedno, jak moc si myslíš, že jsi nenormální, zlomený nebo zničený. Je mi jedno, jestli jsi nebo nejsi kluk a je mi jedno, jestli jsi zpěvák nebo já nevím, doktor věd, Louisi. Pořád jsem na tebe pyšný. A jsem rád, že ses mi svěřil a že se pokoušíme najít k sobě cestu. Já jsem velmi hrdý na to, že jsi součástí mé rodiny, jsem hrdý na to, co děláš, kým ses stal a co jsi dokázal. Přijímám tě jako svého syna, i když nejsi můj, i když máš depresi, insomnii, trable se sebepřijetím, a věř nebo ne, ale tvoje sexuální orientace je mi ukradená, dokud jsi šťastný. A ano, tvou bisexualitu beru jako fakt taky. Omlouvám se, myslel jsem si, že jsi gay, pokládám to za osobní věc, takže jsem se Jay nikdy nezeptal. Ale to, co jsem řekl, platí. Bisexuál nebo ne, na tom mi pramálo záleží. Tíží mě fakt, že ti bylo tak špatně, že jsi nenašel jinou cestu než…" přejede palcem přes Louisovy jizvy na zápěstích a povzdechne si. "Žádné dítě si nezaslouží takhle trpět. Nikdo si to nezaslouží. A ty už vůbec ne. Asi si dokážu představit, že se spousta tvých problémů pojí s tím, že Mark nikdy nepřijal tvou bisexualitu. Nebo tak jsem to aspoň pochopil."

Louis pokrčí rameny, ale přikývne. Chce uhnout pohledem, ale Dan stále drží jeho tvář a sleduje, jak se Louisovy oči zalévají slzami.

"Nevyčítej si negativní pocity, které k těm chlapům máš," míní Dan a palcem mu opatrně setře slzu. "Jsou oprávněné. Tohle byla jejich chyba. Ne tvoje. A je jejich chyba, že ztratili tak skvělého syna."

I never thought I'm going to believe there is a father figure in my life.
 


Komentáře

1 Karin | 18. dubna 2017 v 21:57 | Reagovat

Bulím moc pěkně napsané. :-)

2 wow | 20. dubna 2017 v 23:05 | Reagovat

Tomu se říká očistec. Louis pomalu slepuje svůj život a pouští do něj ostatní. Ale dozvím se už, co Harry? Prosím, smutně koukám.😦

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama