Kapitola 22.: Věříš mi, bratře...?

1. dubna 2017 v 12:28 | Kayleigh |  Velmi neortodoxní hry
Zdravím vás a přeji dobrý večer,
zcela upřímně doufám, že se neortodoxní hry objeví častěji, ovšem se státnicemi na krku to moc nevidím. a taky mě chytly dvě nové povídky. S Monstrem jsem se možná unáhlila. Nejspíš nezvládnu dělit pozornost mezi tolik originálních povídek. Či musím nejdřív pořádně rozjet The Game i Mata ki te mata. Za beta děkuju Narci.




Cowell byl v té koupelně jako na zavolanou. Nemůže se to vyvíjet líp. Všechno podle plánu a navíc jsem dostal Zayna kompletně na záda. Je zbytečné mě podceňovat, miláčku. Jakkoli by sis přál mě vyhodit ze svého života, nebo si ze mě udělat drahou kurvu, neboj se, drahoušku, že by se ti to povedlo. Vymyslel sis hru, která se odehrává na mém písečku, a pokud nechceš, aby to celé prasklo, budeš muset hrát svou roli.

"Přestaň se chovat jako dítě!" prsknu na něj trochu nevrleji, než jsem původně chtěl. "Dostal's červený diplom a práci v mé firmě, co navíc bys ještě chtěl?"

"Tvé firmě? Tvé firmě?!" zařve na celou přijímací halu.

"Uklidni se, prosím tě," požádám ho a jenom špatně se mi zakrývá smích. "Nechápeš to?! Myslel sis, že bude stačit Louise zesměšnit, abys dostal to, po čem toužíš?! Uvažuj přece!"

"A já mám dělat co, usmívat se a předstírat, že nevím, co všechno sis vylhal, abys dostal titul?!" vříská bratr.

Dokonalé. Perfektní, naprosto přesně načasované.

"Já nevím, kdo z nás dvou musel mluvit s Cowellem, aby z toho nakonec nebyla katastrofa!" zpražím ho.

"Čistě proto, že ty sis všechno-!"

V té chvíli se ovšem v chodbě objeví rodiče. Můj otec i jeho matka. Zmlknu a upravím si kravatu, Zayn si zajede rukou do vlasů, ovšem chvíli mu trvá, než se uklidní. Dám mu čas, rozejdu se k rodičům a předám jim naše listiny s potvrzením, že jsme oba odstátnicovali na výbornou.

Matka podle očekávání dělá, že hádku neviděla a neslyšela. A vehementně nám oběma gratuluje. Otec mi podá ruku a stiskne mi ji, mluví o tom, jak vždycky věděl, že to dotáhnu daleko a kecy. Potom mi řekne, že papíry byly notářsky ověřeny a firma je oficiálně moje. Zayn, který právě objímá matku, neřekne jediné slovo, jenom se trochu křečovitě usměje.

"Výborně, kluci, jsme na vás moc pyšní," zdůrazní otec.

"Jsme unavení, tati, omluvíš nás?"

"Ale jistě, jistě…"

Vezmu Zayna za loket a odtáhnu ho nahoru. Když za námi zavřu dveře mých pokojů, Zayn už se nadechuje, že bude hádka pokračovat.

"Ale proboha, sklapni prosímtě," mávnu rukou. "Poslouchej mě. Věříš mi?"

Zayna to konečně přiměje si urovnat myšlenky. "Ano."

"Tak se uklidni. Všechno jde podle mého plánu," ujistím ho. "Kromě toho… přijde mi, že si zasloužím malou odměnu, za to, co jsem pro nás zatím udělal. Ne?"

Zaynovy rysy ztvrdnou a na okamžik to vypadá, že se mě pokusí zabít nástěnnými hodinami. "Bratře…"

Zvednu ruku v gestu, které bratra umlčí a rozejdu se ke svému stolu. "Mám nabitý program. To víš, šéf firmy."

Uchechtnu se a přísahám, že tenhle jeho výraz si zapamatuju do konce života. Zayn se beze slova otočí a opustí mé komnaty. Já se posadím za stůl a můj úsměšek neskryje ani zrovna otevřený laptop. Oslava státnic, dnes. Bude načase se vydat do zajímavějšího boje, než je ten s mým zasraným bratrem.
 


Komentáře

1 Karin | 1. dubna 2017 v 20:46 | Reagovat

To jsem zvědavá jak tohle skonči. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama