24. To Beyond: I believe you.

6. června 2017 v 2:43 | Kayleigh |  So soon To Beyond
Zdravím vás,
já vám nevím, ty daddy issues v poslední době. Mimochodem, pokud vás to zajímá, celý tato povídka vlastně vedla jenom a pouze tady k této scéně v bývalém pokoji Louise, v nynější nursery dvojčat, na houpacím křesle, s Danem. Celá zkurvená povídka. No a takhle nějak jsem v piči, víte. Za beta děkuji Narci.




Dan odmítá Louise pustit z náruče. Je skoro jedna ráno a Louis začal pravidelně dýchat sotva před pár desítkami minut. Nespí, to Dan pozná. Co pár minut řekne několik uklidňujících slov a nepřestává nejstarší dítě rodiny hladit po zádech.

"Jak jsi to věděl?" zeptá se šeptem Louis.

Jeho dech polechtá Dana na krku a on má na chvíli pocit, že je Louis jenom o pár let starší Ernie. "Co?"

"Že… že mi to řekl ot-Mark."

Dan se pousměje. Je rád, že o něm už Lou nemluví jako o otci. "Kdo jiný? Něco takového může způsobit jenom zrada někoho, kdo by tě měl milovat."

"Mamce to nikdy nedošlo," řekne pak Louis.

Dan ho stiskne v náručí pevněji. "Ale došlo. Jenom to… dlouho nechtěla vidět. Vlastně se s ním nakonec rozvedla hlavně proto, že jsi jí řekl o bisexualitě a Harrym a Mark to nepřijal pozitivně."

Louis to věděl. To on zapříčinil jejich rozvod. A Dan si přesně v té chvíli uvědomí, co řekl a jak to vyznělo. Prudce Louise opět vyzvedne do sedu, aby mu viděl do očí: "Ani na to nemysli, Lou. Mark ohrožoval tvůj vývoj. Nebyl to dobrý otec a rozhodně to nebyl někdo, komu by měly být svěřeny děti. Opovaž se za to vinit, tohle je celé Markova vina, a upřímně tak trochu chyba Jay. Měla to vidět dřív. Mělo jí to dojít. Opovaž se z toho vinit sebe. Bez něho je vám všem líp. Hlavně tobě a Jay."

Louisův dech zadrhne dvakrát, už to vypadá, že ho to pošle do dalšího záchvatu, ale Dan trvá na svém, jeho hlas je pevný a nepřipouští žádné kompromisy. "Není to tvoje chyba, rozumíš mi? Nebudeš se za to vinit. Nezpůsobil jsi to. Nic špatného jsi neudělal. Opovaž se z toho vinit."

Louis vydrží Danův pohled, načež se jeho dech opět uklidní. Dan si opře čelo o Louisovo a pohladí chlapce po zádech. "To nic. Už je dobře. Neublíží ti. Už nikdy se k tobě nedostane. Ani k holkám, to ti klidně odpřisáhnu."

Louis se uvolní a trochu se sesune hlouběji do Danovy náruče. Oba chvíli mlčí, načež Louis zašeptá: "Jsem rád, že tu jsi."

Dan se něžně usměje a prohrábne Louisovy vlasy: "Já jsem taky rád, že tu jsi."

I thought I don't belong.

"Myslel jsem si, že už tu nepatřím."

Seems like I just forgot.

"Vždycky sem budeš patřit," ujistí ho Dan zcela vážně. "Jsme šťastní, že tě tu máme, Lou. Hlavně Jay. A já taky."

Louisovi to kupodivu stačí. "Opravdu si myslíš, že… že neměl pravdu?"

Greedy. Too much. Burden. Waste.

"Nemá pravdu. Nejsi nic z toho, co ti řekl," potvrdí Dan.

Louis chvíli mlčí a potom promluví moc rychle: "Promiň, že tak otravuju, ale já to asi potřebuju slyšet, protože jsem tomu věřil tak dlouho a asi tomu pořád věřím a bude trvat nějaký čas, než to v sobě pohřbím a přestanu tomu věřit a-!"

"Louisi, zpomal, no tak, Lou," skočí mu do řeči. "Já to chápu. Bolí mě, že sis na to kdy zvykl, protože to není pravda, vadí mi, že existoval člověk, který tě dokázal zmanipulovat k něčemu tak odpornému, ale vím, že to není lehké. To nic. Chápu, že to potřebuješ slyšet, že nic z toho, co ti řekl, není pravda. Protože není. A já ti to budu říkat, kdykoli mě o to požádáš, nebo kdykoli poznám, že to potřebuješ slyšet. Budu ti to připomínat klidně každý den, dokud na to nezapomeneš."

Louise zaplaví úleva, štěstí, radost, náklonnost, důvěra, láska k muži, který ukradl srdce jeho matky. Nejspíš chápe, proč i čím. Je nemožné Dana nemilovat.

"Děkuju."

"Jsou věci, za které se neděkuje, Lou," šeptne do jeho vlasů Dan. "A tohle je jedna z nich. Neděkuj otci za to, že tě miluje, respektuje a podporuje. To je jeho práce, Lou."

Louis zavrtí hlavu zpátky do ohbí Danova ramene a krku a rozhodne se, že tam zůstane až do soudného dne. Cítí se v bezpečí. Klidný. Chráněný. Přijímaný. Respektovaný. Je to velice silný pocit, silnější, než jaký si kdy myslel, že k muži mimo sexuální partnery pocítí. Vlastně dokonce včetně nich, dá se říct. Stan, Harry, Zayn…

Ah, Zayn.

"Na co myslíš, Lou? Nějak nemám odvahu tě nechávat tvým myšlenkám," pohladí ho Dan po zádech.

"O Zaynovi," zamumlá.

"Hm?" zavrní Dan. "Chceš mi povědět o Zaynovi?"

Louis pokrčí rameny: "Co chceš vědět?"

"Jenom to, co mi chceš říct," ujistí ho Dan. "Nechci tě vyslýchat. Ale rád bych věděl, kdo jsou lidé, kteří se okolo tebe pohybují."

Louis si opře hlavu o Danovo rameno a jeho dlaň se vyšplhá na to druhé. Pohne se v jeho klíně, trochu zavrtí zadkem a pohne nohou. Dan si ho trochu pozvedne blíž k sobě, do pohodlnější polohy. Když se oba usalaší, Louis se dá do zmateného povídání, které je ale klidné a laskavé. "Zee je… máme hodně společného. Zachránili jsme se navzájem v kruzích, kterým Harry… nemohl rozumět. Myslím že i proto Harry místy žárlil, protože ne vždycky mohl rozumět vztahu, který spolu se Zaynem máme. Sdílíme spolu něco jiného, než jsme sdíleli s Harrym a náš vztah byl taky postavený na něčem jiném. Ale když jsme se s Harrym rozešli, ukázalo se, že se strany otočily a najednou jsem to byl já, kdo Zayna potřeboval mnohem víc než on mě. Nebo jsem si to alespoň myslel. Zee tvrdí, že já jsem jeho důvod a Perrie, jeho snoubenka, je jeho odměna. Já jsem si vždycky myslel, že Zayn je moje opora a Harry je moje odměna, ale asi to tak nebude. Nejspíš je moje odměna Zayn. Vždycky to byl Zayn. Pro mě… je důležité vědět, že člověk, se kterým… jsem si blízký o mně… nejenom ví všechno, ale chápe, že jsou rozpoložení, kdy si zkrátka neumím pomoct sám. A Zayn tomu rozumí mnohem líp než Harry. Ten… nikdy nevěděl, jak na mě. A já jsem si o to nikdy neuměl říct. Nedokázal jsem vlastně ani určit, co přesně potřebuju. Třeba ty. Věděl jsi, jak… to zastavit."

Dan pokrčí rameny. "Nevěděl jsem, co dělám," přizná pak.

"Ale…"

You've reacted exactly the way I needed you to. I needed to hear I matter. I am loved. I am valid. And you did so. You did perfectly. Thank you.

"Prostě jsem… následoval jsem instinkt. Nemohl jsem tě nechat trpět, a tak jsem zkoušel, co zabere. A tys byl schopen mi říct, co potřebuješ, pak už to bylo snadné. Stačí jenom vědět, čeho se bojíš, pak už není tak těžké tě uklidnit, řekl bych. A tys to zvládl. Řekl jsi mi, co je špatně a co mám napravit. Myslím, že bys to zvládl říct i Harrymu. Teď už…" míní Dan, a to Louise nakopne, protože si myslí to samé.

"Myslel jsem si, že jsem trapný. Pořád si to myslím, ale tys… ne-nesmál ses. Ani jsi… mě v tom nenechal, pomohl jsi mi," zašeptá Louis. "Myslíš si, že… že nejsem jenom přítěž."

I don't know how did you do this…

"Jsi náš syn," zopakuje Dan pevně. "A my tě milujeme, Louisi. Celá tvoje rodina tě miluje. Vsadím se, že i Stan a Zayn a ostatní tvoji přátelé."

Louis na to nic neřekne.

…but I believe you.
 


Komentáře

1 Hentai no Kame | 6. června 2017 v 15:31 | Reagovat

Aaaaaaaach.-said femine Chewbacca with broken heart.

2 Evka | 7. června 2017 v 15:55 | Reagovat

I'm not into daddy issues but this is real cute n makes me smile stupidly. :-)

3 Karin | 7. června 2017 v 20:58 | Reagovat

Krásné ale bulím. :-D  ???

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama