Kapitola 25.: Zayn Malik.

17. prosince 2017 v 20:12 | Kayleigh |  Velmi neortodoxní hry

Jako takhle, moje urny na Uranu.
Řekněme si upřímně, já jsem dost jako piča, to jako jo. A v práci samozřejmě nedělám nic jiného než pičoviny, no snad ode mne nikdo nečeká nic jiého. Ale jako ten level pičovin, které vymrdáváme s kolegy, to jako.... víte co? Já na to nemám. Já tam prostě nebudu. Zlatý univerzita, toto. _Zlatá_. Za beta děkuji Hele. Mimochodem, admin stránka blogu je úplně vymrdaná. Co se to kurva děje?! Úplně napiču toto. Víte, kdo za tyhle zmrodivny může? Protože kurva dopiče, můj poslední nerv.




Celou cestu si koušu spodní ret, budu ho mít suchý a nepříjemný na dotek. Co mi může Victor chtít? Byl nevrlý, ale jiného jej ani neznám. Mohl se vyskytnout nějaký problém? Klidně jsme mohli oba něco přehlédnout, můj milovaný bratr i já. Nejspíš má ten egoista pravdu, v plánu, který jsem si připravil, jsem nechal velké mezery, a to zdaleka ne jenom na straně mého sourozence, ačkoli uznávám, zde jsem se přepočítal nejvíce. Nebo spíš nedopočítal. Ztratil se mi z radaru a vzhledem k tomu, kolik jsem měl sám se sebou práce a bratr neělal nic, z čeho bych vyvozoval, že by se mohl tolik zlepšit, znebezpečnět, jsem usnul na vavřínech. Bratra jsem si až na rodinné večeře nevšímal, což byla obrovská chyba, dnes se mi ukázala fatální, ovšem můj sourozenec není zdaleka jediná čára přes můj rozpočet. Victor si mne přeje vidět z důvodu, který netuším, což mé už tak nervózní nitro stresuje do mezí, o kterých jsem netušil, že jich jsem schopen. A právě to je ten problém - příliš si to celé připouštím. Neumím předstírat, že jsem nad věcí, a neumím dělat, že se mne to netýká. Můj problém je i to, že pokud na mne Victor něco chystá, nebo má otázky, na které nejsem připraven, nejenom že mu nebudu schopen odpovědět, ale také mu neumím lhát - dokonce ani kdybych chtěl, nejsem můj bratr, neumím všechno zahrát do outu a ze všeho se vylhat a vylízat - nebo vykouřit a vyšukat.

Když mne Victor pohybem ruky pozve blíž ke svému stolu, na němž vidím poloplnou karafu, dojde mi, že problém, kvůli kterého si mne zavolal, bude nejspíš osobní. A já si nejsem jistý, jestli jsem na takový rozhovor připraven. Neumím lhát a neumím vařit z vody.

"Omlouvám se, že jsem vás sem vytáhl, ale jsou věci, které odmítám řešit po telefonu," přivítá mne zádumčivě. "Vítejte. Posaďte se."

"Děkuji, pane. Nevadí mi vést jednání v jakoukoliv hodinu," usadím se do nepohodlného křesla před jeho stolem. Pochopím, že se nacházím v jeho pracovně, ne v soukromých prostorách. Trochu mě to uklidní, alespoň iluze toho, že budeme mluvit obchodně.

Uchechtne se. "Vlastně to je jednání, když se nad tím zamyslím. Cowell mi pověděl o těch fotografiích, které měly mít za následek velký mediální poprask. A také to, jak hladce jste mu z toho pomohl ven."

Harry.

Mluví o mém bratrovi…? Nejspíš ano, protože já jsem nic takového neudělal. Vzpomenu si, co mi můj bratr tak dominantně a téměř agresivně řekl dnes dopoledne: odkývej mu všechno, co ti Victor řekne. Nenávidím svého nevlastního sourozence, a jednou se budu těšit tomu, že se smaží v pekle, ale věřím mu. V tomhle ano.

"Byla to maličkost, pane. Znám tyhle malomyslné duše," rozhodnu se odpovědět v bratrově stylu, ale třesou se mi prsty.

Uchechtne se a nabídne mi: "Dáte si se mnou?"

Ujede mi koutek: "Řídím, pane."

"Nemáte řidiče…?" podiví se.

"Jsou cesty, o kterých by služebnictvo nemělo vědět, pane," také věc, kterou mne naučil můj drahý bratr.

Calder protáhne obličej: "Moudré. Lezete mi na nervy čím dál víc."

"Přestaňte mi lichotit, pane," zarazím ho gestem ruky, povolím knoflík saka a opřu se do křesla. "Proč jste žádal mou přítomnost?"

Calder chvíli hledí do své sklenky, protočí ji v ruce, vstane a gestem mi naznačí, abych šel za ním. Zvednu se a následuju ho, jdu ale půl kroku za ním. Je opilý, na kroku to však není znát. Nejspíš léta praxe.

"Nesnáším ho, toho malého bastarda. Jenže William má svou hlavu. Horší je, že ani jednomu z nich nechci firmu dát. Byl byste ideálním kandidátem, ale Eleanor o vás nestojí."

I-

"Ptal jste se jí?" podivím se nehraně.

"Ano, zkusil jsem to, zeptat se, jestli není na svatbu příliš mladá, vždyť může za rok potkat někoho jiného nebo lepšího," zastaví se u francouzského okna, napije se a povzdechne si. "Padlo vaše jméno, ale ona se jenom zasmála a řekla, že jste skvělý kamarád, ale nepřitahujete ji. A také vím, že vy o ni zájem nemáte. Nebudu vám lhát, je to pro mne velké zklamání."

Zmrznu na místě. Nepřitahuju ji…?! Zamrzl mi mozek, chvíli ho vůbec nevnímám. Celý můj plán je v prdeli. Calderové ani nepřipadám atraktivní, natož abych ji mohl snad svádět?!? Nejspíš vůbec nepoznala, že jsem... natož že pak...!!! - ale co teď!?! Mám ji snad aktivně začít nabalovat, nebo co?! To si přece při svém postavení a své situaci vůbec nemohu dovolit, v plánu bylo, aby ona chtěla mne, nikoliv naopak?!

"Srdci neporučíte, pane," slyším se promluvit a vůbec to nezní jako já. Kdyby nebyl opilý, všiml by si, takhle ale jenom vztekle prskne.

"Mladá a blbá. Vůbec nemyslí na svou budoucnost. Zajímají ji jenom ty její slepičí kamarádky a nákupy. V životě by se nedokázala naučit ekonomii, matematiku, veřejnou správu nebo snad proboha právo…!"

"To jí ale nemůžete vyčítat, pane. Vy zase nejste krasavec a neumíte jezdit na koni," rýpnu si.

Otočí se čelem ke mě, podívá se mi do očí a zvedne bradu: "Nebuďte drzý."

Pokrčím rameny a vydám se chodbou dále, tuším na konci terasu a vstup do zahrady na jižní straně. Nepromluvím, dokud mne nedožene a nedorovná se mnou krok. "Máme ve firmě neshody. S mým bratrem."

"Ano, zdědili jste firmu spolu, vím," brblá.

Odkud? Od otce těžko. Že by Harry a Cowell?

"Nechtěl… jsem to říkat. Ale zdá se, že máme mnoho jiných názorů."

"Tak to je. Ideálně si rozdělte pravomoce," poradí mi. "My máme s Williamem každý jiné oddělení. Aspoň si nelezeme do zelí."

"Díky, pane, na poradě to navrhnu."

Pořád mi neřekl, o co jde. Proč si mě zavolal?! Jenom aby mi řekl, že mě chce dát s Eleanor dohromady?

"Potřebuju způsob, jak se toho mladého Tomlinsona zbavit."

Tohle jsem nečekal. "To záleží, co tím myslíte, pane."

Chvíli mlčí, pak rozhodí rukama: "Sám nevím."

"A William?" zeptám se pro formu.

"Ále," mávne rukou. "Toho zajímá jenom to, jestli má Gladys dost společenských večírků a jestli má jeho dcerunka dost peněz na utrácení."

Vlastně, když se nad tím zamyslím, jsem v podobné situaci jako Victor. Taky má bratra, kterého firma vůbec nezajímá. Akorát že William nejspíš alespoň něco ve firmě dělá. Můj bratr jenom ojíždí sekretářky.

"Nevím, co mám dělat. Nechci, aby firmu zdědili ti dva blbci," svěří se zamyšleně.

"Nemůžete si najít vlastního dědice? Mezi svými studenty?" poslední naděje. Alespoň polovinu jeho firmy.

"A firmu rozdělit?! Nikdy!" zapřísahá se.

Jsem v naprostém hajzlu. Bratr mě vyhodil z vlastní firmy a Calderova firma je pro mne ztracená.

Jsem kurva v prdeli.

V zasrané, zkurvené prdeli!
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama