25. To Beyond: The fault in our stars.

24. března 2018 v 16:59 | Kayleigh |  So soon To Beyond
Zdravím, moje housenky,
nejspíš jste zaznamenaly narážku na známého amerického spisovatele, pravda? Inu, mám taky pár otázek. A eventuálně si... nejspíš, pokud chcete, zapamatujte jméno, které nosí terapeutka. Eventuálně se vám bude hodit. Za beta děkuji Hif a Narci.



I feel weak.

"Připadám si mnohem starší, než ve skutečnosti jsem," zamumlá Louis po chvíli ticha.

Dan se tiše zasměje: "Konečně pocit, se kterým se umím ztotožnit."

Tomu se zase zasměje Louis. "Není jednoduché se ve mně vyznat."

"A v kom jo," oponuje mu Dan. "Tím se vůbec nezatěžuj. Vždycky se tě budeme snažit pochopit. Jay i já. A dokonce i když tě nepochopíme, stejně budeme stát při tobě. Ať se děje, co se děje."

Louis sevře v dlani šev jeho trička na rameni. Dan ho sevře na chvíli pevněji v náruči.

But I feel safe.

"Vím, že jsi řekl, že ti nemám děkovat. Ale stejně ti děkuju."

Dan na to nic neřekne, jenom si přitiskne Louise do pohodlnější pozice, jako by mu naznačoval, aby spal dál. A Louis to na moment zváží. Křeslo, Dan i situace jsou pohodlní.

"Mrzí mě, že jsem ti nedal šanci už od začátku," zahuhlá Louis do Danova trička.

And in the end, I played myself. If it hadn't been for my own fear, stupidity, jealousy and butthurt feelings, I would have had this relationship straight away, wouldn't I?

"Je to spíš moje chyba," míní Dan. "Myslel jsem si, že mě nepřijímáš proto, že… no, jsem dost mladší než Jay. Vůbec mě nenapadlo, ze začátku, že v tom je něco jiného. Vlastně bych se ti měl omluvit. Okamžitě jsem ze všeho vinil ego. Nenapadlo mě, že muži, kteří tu byli přede mnou, tě tolik zničili."

Louis zavrtí hlavou. "Nebyla to jenom jejich vina."

"Ne, to ne. Ale to oni ti měli pomoct. Hlavně Mark."

Kdyby Louis nebyl takový idiot, nemuseli by mu muset pomáhat. Dan ví, že jsou věci, které ve svém myšlení nemůže změnit tak rychle, to ovšem neznamená, že se nebude snažit některé Louisovy názory na sebe sama změnit. Dan chce změnit mnoho. A chce vrátit čas, ale to nejde. Částečně se viní za to, co se Louisovi stalo. Měl vědět hned, kde je ten problém, a mohl na něm začít pracovat třeba už před dvěma, třemi lety.

I didn't want to need to be saved.

"Na tomhle se asi neshodneme," zamumlá Louis.

Dan se pohodlně opře do křesla a pohladí Louise po zádech. Je mu jasné, že některé věci se nikdy nezmění, ani kdyby na nich Louis usilovně pracoval.

"Chtěl bych, abys byl šťastný, Lou. Přál bych si, abych ti mohl pomoct. Jakkoli," přizná Dan.

Louis se kousne do rtu, aby zastavil úsměv. "Pomohl jsi. Pomáháš. Nemůžeš napravovat chyby ostatních. Nebo spravovat rozbité věci."

"Nejsi věc, Lou," nesouhlasí Dan. "A nejsi rozbitý. I když si to myslíš, nejsi rozbitý."

"Ale jsem. I ty jsi trochu rozbitý. Všichni jsme trochu rozbití."

Dan musí uznat, že tahle teorie může být pravdivá. "Možná." Na chvíli se odmlčí. "Nevadí mi, že si myslíš, že jsi rozbitý."

Louis vzhlédne k jeho očím a doufá, že neprozrazují, jak moc je zoufalý, a zároveň doufá, že je v nich přesně tolik vděku, kolik potřebuje, aby Dan vnímal. "Já... Děkuju."

Neumí říct víc.

Zvláštním způsobem je mu nyní Dan bližší než jeho matka.

Speaking of which… "Asi jsem ji vyděsil, že?"

Danovi chvíli trvá, než mu dojde, o čem to jeho nejstarší syn mluví. "To taky není tvoje vina, Lou. Nejspíš naopak. Ty jizvy… některé jsou staré. Hodně staré. Pokud… tě to trápilo i před tím, než jsi odešel… pak to byla její vina. A ne tvoje."

Louisovy myšlenky se prohánějí někde v době, kdy mu bylo patnáct, šestnáct, a nutil se do líbání holek tak, aby byl přistižen svým otcem, Markem. Aby otec viděl a věděl. Ale Mark ho nikdy nebral moc na vědomí. Dokonce ani v době, kdy byl mladý Louis ještě dítě.

"It is what it is," zamumlá Louis.

Dan si není jistý, co to pro Louise znamená, tak se rozhodne dál ho hladit po hýždi v uklidňujícím tempu, tak jak to dělává Erniemu, a mlčet.

"Díky, žes… tu byl," řekne pak Louis po mnoha minutách ticha a začne se zvedat.

"Kam…?"

"Myslím, že… musím za svou terapeutkou."

Dan přikývne a pomůže Louisovi vstát. Nepřizná, jak moc mu už teď jeho teplo a váha na stehnech chybí. Nejspíš si snaží vynahradit to, co Louisovi upíral.

"Nevím, jak dlouho se zdržíš, ale doufám, že… doufám, že… za mnou přijdeš. Že… že mě necháš se k tobě propracovat," zadoufá Dan.

Louis se pro sebe usměje a než opustí nursery, pohladí mladší z dvojčat po hlavě. Ostatně, bratříčka si vždycky přál. Vydá se po schodech dolů a vytratí se na zahradu. Neví, jak si je jistý, že ji tu najde, ale najde.

"Scarlet?"

"Hm?"

"Jak jsi…"

"Neptej… se. Pokud… hm, není to… naposledy, co… ale na tom nezáleží," mávne rukou dívka, prohrábne si vlasy, načež nechá ruku volně padnout za svou hlavu do trávy.

"Usnula jsi tu?" zeptá se Louis a lehne si vedle ní.

Tráva je podivně suchá, to nejspíš ta vedra. Dokonce i Yorkshire je vyprahlý.

"Nah," pousměje se dívka a vzhlédne k jasné obloze. "Potřebovala jsem si jen… ujasnit… pár věcí."

Scarlet Snow. I don't think I had ever a bigger secret in me life.

"Můžu ti dělat společnost?" zeptá se Louis, když si podloží dlaní hlavu.

"Prosím," požádá ho tiše.

Seems like I'm not the only one in need of a company.

"Jsi v pořádku?" zeptá se něžně Louis, když si uvědomí, že dívce stékají po tvářích slzy.

Pousměje se a po tváři jí stečou další. "Jen si přeji, abychom mohli být. Jenom existovat. Nehledě na..."

Louis nezaváhá, nadzvedne paži a dívka se mu schoulí u boku. Ví, že z ní nic osobního nedostane, ačkoli mu na počátku týdne slíbila, že se může zeptat, na cokoliv chce. Jistě, Louis se zeptá, a ona odpoví, ale odpoví takovým způsobem, že z toho Louis není vůbec moudrý, takže se tentokrát nezeptá. Hladí ji po vlasech, objímá ji a hledí na hvězdy, zatímco ona tiše pláče do jeho svetru.

How's that, John Green, then? Was it really upon the stars?
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama