Kapitola 32.: Mladická nerozvážnost a benefiční večírek.

18. března 2018 v 13:41 | Kayleigh |  Velmi neortodoxní hry
Ayeeee! Tu zas Hif. Jako vždycky. Keigh tenhle víkend nějak jede, a hlavně jsou ty kapitoly dlouhé jak cyp. Ne, že bych si stěžovala, že. Já rozhodně ne. Jen u toho diktování (jsem hodná sekretářka) jebu hlavou do zdi. A taky do boku stolu. A taky do poličky. Mám na to tady ideální výklenek. Haha. Beta: Fee & Hifi.


Když se s otcem sejdu ráno na nádvoří, ještě se cítím opilý.

"Otče," pozdravím ho.

"Harry."

"Vzdal jsi ten nápad s rozvodem?" zeptám se rozverně.

Otec zvedne hlavu, ale neodpoví.

Zayn musí mít pocit, že je schopný právník. Řekněme pro můj osobní profit. Mám větší důvod si ho zkrotit. Nebo ho ovládat, záleží, jak se na to člověk dívá. Tuším nyní z otcovy strany mírnou zášť, ale dokonce ani on není schopen říct,co se teď odehrává na jeho panství či v jeho vlastní firmě. Což je velice žádané, mimochodem.

"Divím se, že máš vůbec zájem se na firmě skutečně podílet."

"Co tím myslíš?" zeptám se skoro uraženě. "Jistěže mám zájem."

"Zayn byl vždycky schopnější než ty, ostatně, to on si vymínil, abych napsal firmu na tebe."

Miláček Zayn. Vždycky bylo tak jednoduché jím manipulovat. Škoda, že mi to došlo až nedávno.

"No, přece jen je to můj bratr. Nemůžu ho nechat vyhodit na ulici."

"Přišlo mi, že s ním máš jiné plány. Nesnášeli jste se."

"Znáš to," mávnu rukou. "Mladická nerozvážnost. Zayn je velmi schopný, ve firmě se bude jistě hodit, zná ji lépe než my dva dohromady a má s ní plány - mnohem lepší než my dva."

"Nerozumím," zamračí se otec.

"Ale prosímtě," protočí oči. "Proč myslíš, že mě dneska jdeš představit radě."

"Tak teď tomu vůbec nerozumím," ujistí mě otec.

"To vůbec nemusíš."

"A proč-" začne otec, ale zarazím ho gestem ruky.

"Mám své plány, ale do nich už nemáš právo mluvit, jakkoliv se ti nelíbí."

"Nevěříš mi?" zamračí se otec.

"Jistěže ne," ujistím ho. "Po všech těch letech…"

Je hloupé si to myslet teď, ale svým způsobem je Zayn skutečně jediný, kdo mi kdy byl parterem. Za to si nějakou odměnu zaslouží. Kromě toho, i v dobách, kdy jsme se nenáviděli, on se mnou vždycky počítal. Vždycky jsem byl v jeho plánu, vždycky věděl, že musí vydělávat, abych já mohl utrácet. Nemám jediný důvod bratrovi nevěřit, dokonce i teď jsem jediný, ke komu je absolutně loajální.

A, bože, ty jeho lícní kosti...!

Otec mě provede firmou. Hovořím se všemi, kteří si myslí, že jsem jejich šéf. Uvolněn a uklidněn se v noci vrátím do sídla. Rozhoduji se, zda zavolat některého ze svých přátel nebo se vydat snad na lov, či po včerejším velmi příjemném rozhovoru kontaktovat Mikeyho? A nebo… Nemohu. Prozradil bych se, znám se. Nedokázal bych mu zatajit jediný fakt, který se momentálně v mém životě děje. A jsou věci, které bratr ve skutečnosti opravdu vědět nemusí. Zatím ne. Zkazilo by mi to překvapení k narozeninám - tedy spíš mým než jeho. Je to tak frustrující, mít ho tak na dosah a přitom jeho informace jsou úplně jiné než ty, které jsou skutečné, a on chudák bude muset ve stresu čekat, až to všechno...

A on, kotěnko, ani neví co.

Nemůžu se dočkat, až tenhle příběh skončí. Ale teď mám ještě práci, bratrovi jsem nelhal. Jsem zaměstnaný člověk, zvlášť teď. Asi začínám chápat bratrovu posedlost prací. Člověk má pocit moci. A jistoty.

Takže. Posadím se za stůl a otevřu diář. Hm. Mikeyho číslo bych dneska vynechal. ještě jednou pohlédnu na dveře. Takové nutkání vstát a jít, přirazit toho miláčka na dveře a vízt si ho tak, jak to potřebuje… Ah, kruci. Ne. Ne Měl bych se sejít s Tomlinsonem. Budeme potřebovt fotky, ale nejdřív… Někde tady to číslo mám. Možná je to neosobní, zavolat…? Dneska už se kamarádům nevolá, všichni mají Facebook. Ah, tak tedy Facebook, dobře, bude to méně formální. Má veřejný profil, takže najít toho, koho potřebuji, není vůbec složité. Jenom velmi krátce mu napíšu, kde bychom se mohli sejít, přeci jsme o tom včera mluvili. Mám štěstí, odepíše záhy. Tím pádem je můj plán na dnešek jasný. Bude to tak neskutečně snadné. A to, že budou vedlejší ztráty… no, tak už to ve válce bývá. Jenom musím pohlídat Mikeyho záda, ten hoch mi nějak přirostl k srdci. Nebo k penisu. A když už mluvíme o penisu… dnešek bude frustrující. Dnešní výroční akce studentů vyžaduje, aby přece jenom na naši ponurou slavnost přišli kromě členů katedry taky děkan, kterým je shodou okolností ten, kterým se manipuluje tak snadno, a zástupci hlavních sponzorů. Původně jsem vůbec nechtěl jít, ale teď, když je to taková zábava? Pozval bych i bratra, ale ten by tam mohl způsobit nějakou… výtržnost. Ačkoliv, mohla by to být zábava, hlídat ho, dělat mu garde, být prvotřídní společník, zcela galantní a naprosto oddaný. Tahle role by mi asi seděla. A konečně ho můžu vidět.

Jsem polonahý, ale to by batrovi nemuselo vadit. Urovnám květiny na stole a přeci jen se vydám k jeho komnatám. Zaklepu na těžké dubové dveře a na okamžik zadržím dech. Otevře mi v róbě, očividně se chystá do koupelny. Vzruší mě vědomí, že pod ní nic nemá.

"Bratře," osloví mě. "Všechno v pořádku?"

"Jistě. Doufám, že se dnes připojíš na univerzitní slavnosti ke smetánce nám rovné. Jinak bych přece vůbec neměl důvod se tam objevit."

"Já… o tom jsem nepřemýšlel."

"Ale dnešní večer máš volný, že?"

"Ano, to ano. Není to tak, že by byl můj program nějak nabitý."

Ale to snad ne. Cítím v bratrově hlase zášť? Jistou surovost? Neměl jsem tušení, jak salty umí bratr být.

"Takže dnes jistě přijdeš."

"A jakou roli mám hrát?"

Vážně mi to má za zlé. Hm. Brouček.

"Nerozhoduji o rolích jiných lidí, zlato."

"Kéž by to byla pravda, drahý."

Touché.

"Čekám tě dnes v osm na předtančení."

Mírně se mi ukloní, čemuž přímočaře odpoví můj penis: "Jistě, bratře."

Do svých pokoje se vrátím neklidný a frustrovaný a tvrdý jako kámen. Poslední dny ze sebe mám jenom tenhle pocit, pocit vzrušení je příjemná změna. Možná jsem přepracovaný. Je náročné ovládat tolik lidí najednou. Od služebné si nechám vykouřit, připraven a o něco lehčí opustím své pokoje. Když procházím halou na nádvoří, setkám se tváří v tvář s matkou.

"Dobrý večer, matko."

"Dobrý večer, drahý."

Pokouší se usmát, ale nejde jí to.

O tom, že rozvod nebude, ještě neví? To Zayn přece vyřešil už včera. Asi ho nenapadlo, že by to matka měla vědět.

"Neměla byste dnes pořádat večírek pro své přátele?"

"Už tady doma dlouho nebudu, drahoušku."

"To je ale hloupost, matko. Máte přeci předmanželskou smlouvu. I kdyby otec nakrásně chtěl, přišel by o všechno, kdyby se s vámi pokusil rozvést."

Co si člověk neudělá sám, to nemá.

"Nebo kdybyste se vy rozvedla s ním."

A pokud se povede to, co chci, aby se povedlo… ah, bude to nádhera. Jenže k tomu v prvé řadě potřebuju, aby se dnes bratr objevil na slavnosti. Není lepší příležitost, ne? Bude to vypadat tak nevinně.

Upravím si motýlka a řeknu řidiči adresu. Musím vzvednout svého chráněnce. Mikey je nádherný. Přál jsem si ho v šatičkách, bude se mu to líbit. Je ten typ.

"Připravený?"

"Velké číslo," zasěje se Mikey.

"Jsi nádherný," ujistím ho a předám mu květiny.

Podrží si šatičky a otočí se dokola.

"Vybírals je ty."

Sáhnu do saka a vytáhnu stříbrnou korunku: "Moje nádherná princezna."

"Rozmazluješ mě," obviní mě.

"Jsi hlavní postava mého plánu."

Zamračí se. "Nejde si mě koupit."

"To já vím. Ale já jsem jediný, kdo může. Ne proto, že spolu uzavíráme obchody. Ale proto, že jsi moje princezna a princezny se musí rozmazlovat, jinak by to přece nebyly princezny."

Zasměje se a obejme mě kolem krku. Otevřu mu dveře a nechám ho, aby nastoupil jako první. Miluju jeho dlouhé nohy i tu krátkou sukni, přesto elegantní. Dnešní večer bude zajímavý, nejenom kvůli mému doprovodu. Ostatně, není to ani můj doprovod.

Hala je obrovská a je tu víc lidí, než si pamatuju točit se kolem našich firem plus studenti. Chápu, že tyhle benefiční akce se dělají hlavně proto, aby studenti už teď sbírali kontakty, které se jim budou hodit po státnicích. A samozřejmě kvůli letošním absolventům.

Hra začíná.
 


Komentáře

1 Zdena | 19. března 2018 v 8:44 | Reagovat

:-D ajaj ......

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama