Kapitola 33.: Zayn Malik, 1/3

25. března 2018 v 20:37 | Kayleigh |  Velmi neortodoxní hry

Dobrý den, děti,
přeji vám příjemné čtení. Tyto kapitoly pocházejí rovněž někdy z poloviny listopadu - mám zpoždění a také skluz. No, ale jak už jsem řekla, snažím se poslední dobou psát, a zdá se, že jsem se dostala do velice dobré pozice. Takže to nezakřikněmě. Za beta děkuji Fee, Hifi.



Benefiční večírek. On snad zešílel. Vůbec jsem neměl v plánu tam jít - co bych tam asi tak dělal? Nemám ani doprovod, ani důvod jít. Můj milovaný bratr a jeho pikle. Musí být nějaký důvod, proč mě tam chce, nedělá přeci nic, z čeho by neměl prospěch, jenom mě nenapadá, proč…

Když to vezu kolem a kolem, nejsem pro něj už nijak užitečný. Mě už přece využil. Už nemá, co by mi vzal.

Nestihnu ani dokončit myšlenku a na moje dveře klepe služebná, podává mi oblek. Počítal se mnou. Od samého začátku se mnou počítal - i s mou naprostou poslušností. Jsem tak v šoku, že dokonce poděkuju. Služebná se ukloní a odejde. Beze slova. Jistě, jak jinak. Ochromen se obléknu. Cestou na nádvoří potkám otce, pozdraví mě kývnutím, což mě zarazí. Tušil jsem spíš nenávist než respekt. Už ničemu nerozumím.

Jsem nervózní, v hale je spousta lidí. Není to příjemné, být vystaven tolika pohledům. Nenávidím davy, a moje otřesené sebevědomí mi nepřidá. Bratra spatřím okamžitě, jde po boku jakési bytosti, nedokážu na dálku určit, je-li to chlapec nebo dívka, ale má na sobě šaty. Krátké vlasy odbarvené narůžovo, na nohou podpatky, ve vlasech stříbrnou korunku. Když se vylidní dav mezi námi, tuším, že jde skutečně spíš o chlapce, musím ale říct, že je rozkošnější než všechny dívky v sále. Bratr je naprosto galantní, tak jako vždy, když jedná s lidmi: není úlisný, není vtíravý, je naprostý britský gentleman; částečně odměřený, přesto naprosto elegantní. Přistihnu se, že zírám jejich směrem téměř neslušně a příliš dlouho. Bratr se zastavuje se svou společností, mluví s lidmi, očividně představuje mladého jedince vedle sebe svým známým. Vypadá mladinký, o hodně mladší než můj bratr, možná jeden ze studentů univerzity, možná prvák, kterého si vzal pod křídlo. To překrásné stvoření je charismatické a není stydlivé, naopak, vypadá ve svém živlu. Nejspíš si s Harrym rozumí.

Rozhlédnu se po společnosti, hledám Calderovy. V davu zahlédnu Cowella a jeho manželku, vidím otcovy společníky,v davu se mihne i otec. Záhy vedle něj spatřím Viktora, zatím si mě nevšiml a já zatím chci zůstat nepovšimnut. Williama nikde nevidím, a co hůř, nikde nevidím ani mladou Eleanor. Mladý Tomlinson tu ale je. Když mě spatří, zamíří rovnou ke mně. Nemůžu uhnout, už mě viděl a já jeho pohled opětoval, vyjdu mu tedy naproti. Podá mi ruku a nadšeně začne hovořit o tom, jak mu naše konverzace pomohla s přípravou na obhajoby. Ujistím ho, že to bylo to nejmenší, co jsem pro něj mohl udělat, bojím se ale, kam naše konverzace povede. Netuším, co mám říkat nebo dělat. Bratr mě naštěstí nenechá na holičkách. Snad vycítil, že mladého Tomlinsona kormidluju zpátky k němu za švitořivého a nenápadného hovoru.

"Jen velmi nerad jsem osobní, ale mohu se zeptat, kde je vaše snoubenka?"

"Je v kóji, nahoře, dělá společnost matce."

"Přišla i Gladys? Musím ji později pozdravit," zabručím si pro sebe.

Jsme na doslech bratra, potřebuji upoutat jeho pozornost, velmi nenápadně, ale nemusím, bratr si nás všimne záhy zcela sám.

"Bratře," osloví mě nadšeně, "A Louisi, tak rád tě vidím. Zahlédl jsem Eleanor. Zdálo se, že vás shání."

"Rád bych byl s ní, ale William mi jasně přikázal, že bych se měl věnovat zde přítomným."

To mu Harry odkývá. "Moudré rozhodnutí. Nebezpečné, u těchhle hyen, ale moudré."

Louis se rozesměje. Harry je tak přirozeně společenský a přátelský - je až hřích mu nepropadnout.

"Rád bych vás seznámil s Michaelem Cliffordem. Mikey, tohle je můj milovaný bratr, Zayn Malik-Styles, a náš budoucí společník, Louis William Tomlinson, dědic V&W Company a snoubenec Eleanor Calderové. Mikey je pro dnešek můj doprovod, ale ve skutečnosti ho mám představit někomu jinému než vám, proto mě prosím omluvte. Musím pomoct své princezně vyznat se v téhle džungli."


Mikey nám jemně věnuje svou ručku, nejdřív mně a potom mladému Tomlinsonovi. Je rozkošný, ale vidím mu na očích, že není zdaleka tak nevinný, jakým ho růžovoučké šatečky a stříbrná korunka ve vlasech dělají. Mého bratra by přece jinak neuchvátil. Ztratí se nám z dohledu a já se společně s mladým Tomlinsonem vydám do kóje. Pokud Eleanor svého snoubence hledá, neměla by čekat. Cestou ale potkáme oba bratry, Williama i Viktora.

"Williame, Viktore," pozdravím je smírnou úklonou. "Dobrý večer."

William mi oplatí poměrně mrazivě, nemůžu si pomoct. Viktor naopak je z mé přítomnosti nadšen a horlivě mne ujišťuje, jak rád mne vidí. William naproti tomu se dá do hovoru s Louisem. Viktorovi proto prozradím, že chci pozdravit Gladys a mladou slečnu. Vím, že ve Viktorově očích stoupnu, tuším, že si žen ve svém životě hluboce váží.

Tomlinson mě opět doprovodí a pusa se mu nezavře. Už teď mě bolí hlava, a to jsem před dvaceti minutami přišel. Gladys si mě oblíbila, nevím proč. V ženách se vyznám ještě méně než v mužích. Eleanor mě tak ráda nevidí, zdá se zaskočená. Přesto ji políbím v dlaň stejně jako Gladys a popřeji jí dobrý večer. Tomlinson mne záhy táhne zpátky dolů do sálu, prý po mém boku potřebuje získat praktické zkušenosti. A já musím uznat, že jsem vlastně rád. Z nějakého důvodu ke mně Eleanor dost ochladla stejně jako její otec. Netuším proč.
 


Komentáře

1 ┼Vampire┼ Erin Walentine Sammael | Web | 29. března 2018 v 23:47 | Reagovat

krasa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama