26. To Beyond: I live for Irony.

1. dubna 2018 v 23:31 | Kayleigh |  So soon To Beyond

Dobrý den, čtenáři,
tato povídka se chýlí ke konci, musím říct. A taky nutno poznamenat, že jsem na ni tak trochu popozapomněla. Inu, no to se stává. Za beta děkuji Hifi.




Když se zvednou z trávy, svítá. Terapeutce je zima a Louis se taky raději vidí v pohodlí a teple domova. Potřebuje se připravit na dnešní zápas, a k tomu by se hodil spánek. Pravda, spal sice pár hodin v Danově náručí - a ani se nezačervená, když si na to vzpomene, děkuji pěkně -, ale dalších pár hodin by mu nevadilo. Zneužijí velké koupelny v přízemí, aby nerušili zbytek domu, nerad by probudil dvojčata dříve, než je to nutné. Louis připraví koupel tak, jak ji vždy miloval Harry; svíčky, vonné oleje a bathbomb, která promění nudně čirou vodu v růžovoučkou a mléčnou. Tak dokonale neprůhlednou, že není vidět dno vany a Louis si je jistý, že dívce udělá radost.

Do koupelny vejde v krajkovém župánku pod zadek, který nezakrývá vůbec nic. Je nahá a zahalená v krajce a očividně si vůbec neuvědomuje svou pozici vůči Louisovi, který zůstane stát se zapalovačem v ruce u vany téměř hypnotizovaně na několik vteřin. Tolikrát byl přesvědčen, když byl mladší, že mu ženy neimponují, že se skutečně vidí v náručí chlapců, že je minimálně preferuje před ženami - a teď tohle. Bytost jako z jiného světa, která je přitom lidštější než většina těch, kteří se zde narodili.

I live for irony.

Měl by odejít, ale místo toho jenom nasucho polkne. Mladá žena mu pohlédne do očí, ruce podél těla, okolo zápěstí masivní, přesto elegantní náramky. Louis si je jistý, že je jeho zírání neslušné, ale nemůže si pomoci. Pocítí vůči ní stejnou atrakci, jako tehdy, když si v jedné kabince spolu s ním zkoušela šaty a Louis zahlédl její krajkovou podprsenku, její vyholené podpaží, když vztáhla ruce, její útlý pas, modré vlasy lechtající klíční kosti, žhnoucí oči v odrazu zrcadla. Je to intenzivnější, než to bylo prve, a pokud si to ona neuvědomovala předtím, a onoho slona v místnosti přehlédla, či taktně ignorovala, nyní za svítání je v matném světle prostorné koupelny, která sice oplývá oknem, ale venkovní světlo není dostatečným světlem soudného dne, ani umělé osvětlení v obchodech, a dokonce ani těch několik svící v místnosti neposkytuje dostatek světla na to, aby se situace nedala nazvat intimní.

Terapeutka váhá a Louis nedokáže posoudit, zda by bylo v hodné odejít, nebo by to naopak bylo v její přítomnosti považováno za neslušné, ba drzé.

"Připojíš se ke mně?"

Louis neodpoví, místo toho si velmi opatrně svlékne triko, pomalu, jako by jí dával čas na rozmyšlenou, se zapalovačem stále v ruce. Jako by se bál, že pokud škrtne, rozhoří se něco, co by pro ně oba mělo být tabu, a pokud ho odloží, opona spadne a tato scéna skončí, jako jenom předstírané divadelní představení, nevhodné pro půdu národního divadla, a přitom převyšující kočovný soubor, a zatímco její myšlenky jsou čistě analytické, on se ztrácí v pocitech.

I've never believed in love, you've never believed in hate. You wanted to fall desperately. I wanted to catch, you, of all the things, but like I said, I live for irony. So I ended up falling, and you, you were always a catch, love, what a catch.

"Nechci zůstat sama."

What a catch.

Louis se svlékne donaha a zůstane stát před ní, jako tehdy Adam a Eva prve v ráji, jako první poznání, jako první hřích.

And for me? Falling is nothing new, it's just, I don't want her to catch. She's just like me. Damaged, shattered, and happy, and settled, pacing. Your loyality cought upon us both. We all got history, mine is full of blood and hate, and beating, and demons; and hers? And hers? I'm afraid not even she knows.

"Nechci… zůstat sama."

Louisovy oči putují po jejím těle, hledá opakující se motiv krajky, hledá začátek a konec. Najde klíční kosti, najde růžové bradavky vyčnívající zpod krajky, jako exotické ryby chycené v síti, snažící se dostat ze svého zajetí, ani bradavka nemá v úpletu krajky šanci. Ta druhá je skrytá za motivem snad květiny, snad růže, není ji vidět, možná už svůj boj vzdala. Pokračuje níž, pohledem na pupík, na boky, a pak se vrátí na zápěstí, odpočívající vedle stehen, bezbranně, zcela klidně, smířeně. Neuvědomuje si ani tolik, že ona si jej prohlíží stejně, oproti její opálené kůži světlé jizvy na stehnech, na zápěstích, u kotníku. Různá stáří, různá zbarvení, ale vždy patrné proti zbytku kůže. Dívka pohne prsty a stáhne jimi ze svých ramen krajkový cardigan.

I've never believed in God. It's hard to apologize when one of them started to run away from me. I can't fall. I have to protect her. If I've ever had a life goal, it's her. Her safety, her beauty, her trust. Her self.

Pokyne jí gestem, aby se posadila do vany. Pousměje se skoro děvčátkovsky, skloní hlavu, skoro jako by se styděla nebo jako by byla polichocena, a stejně jako tehdy, v kabince, i nyní taktně ignoruje slona v místnosti. Když se posadí do vany a Louis se k ní připojí, terapeutka zavře oči a Louis si je nyní vybaví stejně jako tehdy na šlapadlech, když se odraz vody zrcadlil v jejích očích. V mléčně růžové vodě vypadá jako božská bytost, z jiných světů, nedotknutelná, nesmrtelná, jako přírodní síla. Louis si sedne naproti ní, kopíruje většinu jejích pohybů a je rád, že jeho intimní partie jsou skryty, zatímco její bradavky jsou konečně volné, a v protikladu studeného vzduchu a teplé vody smyslně ztuhly. Louise svádí jejich tvar, jejich velikost, svádí ho tvar jejích prsou, svádí ho její zápěstí kdesi pod vodou, snad kdesi blízko jejího těla, snad kdesi blízko jejího klína. Svádí ho její modré vlasy, svádí ho její úsměv, svádí ho mléčná voda, pohlcující její tělo od posledních žeber níže. Kdyby mu to dovolovala jeho povaha, natáhl by se k ní, uvěznil ji pod sebou a vzal si ji. Rychle, bez rozmyslu, dvořil by se jí, uctíval by ji, kdyby mohl, snad kdyby byl bohem, snad kdyby jí byl roven, snad kdyby… snad…

"Nejspíš oba potřebujeme vypnout."

Sáhne za hlavu a Louis si až teď všimne, že s sebou něco přinesla. Když rozpozná, co to je, nedokáže zabránit úšklebku; proto se nepodivila, že Louis nepustil zapalovač z ruky, ostatně i z toho důvodu Louis přinesl preferovanou skotskou nad šampaňským. Připálí jí a on chce nalít skotskou, načež se zarazí a podá jí lahev. V tomhle už mají zkušenost, jen jim to moc nevyšlo. Podruhé do stejné vody…

Louis si jí prohlíží, když pije skotskou z hrdla lahve. Lok, dva, tři. "Kdo… kdo jsi?"

Terapeutka pokrčí rameny a vlastně je to dostačující k tomu, aby musela odpovědět. Louis stále ještě není přesvědčen, že není výplodem jeho fantazie. A pokud je, jeho rodina jeho šílenství toleruje.

"Pro jedny anděl. Pro druhé… ďábel."

Louis má konečně pocit, že došlo na tak dlouho očekávanou terapii. Zahlédne obrys její bradavky, když se k němu natahuje a podává mu lahev. Louis napodobí její počínání snad jenom proto, aby zamaskoval vlastní nepohodlí. Zkříží nohy a odloží lahev na okraj vany.

"Řeklas, že se… můžu zeptat. Když budu chtít, a tak se… ptám."

Dívka mu pohlédne do očí a Louis pod tou tíhou ucukne. Možná neměl. Nic mu do toho není.

"Všiml sis někdy, že ti, kteří vždycky pomáhají ostatním, jsou ti, kteří potřebují největší pomoc…?" zeptá se po chvíli s nijakým výrazem ve tváři.

Louis přikývne: ano, velmi. A přijde mu, že nahá dívka naproti němu je na tom ještě hůř než on sám.

Darkness and loneliness make everything bigger.

"Co… v životě chceš, Louisi. Mír, nebo svobodu?"

Louis si nevybaví, kolikrát v životě si tuto otázku položil. "A ty?"

"Inu," vyfoukne proužek kouře nad jejich hlavy. "Já, život a smrt jsme skutečný milostný trojúhelník."

Yeah. I know a thing or two about that meself.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama