28. To Beyond: I fought, and I won.

10. dubna 2018 v 12:12 | Kayleigh |  So soon To Beyond

Dobrý den, přátelé. Zde zveřejňuji předposlední díl So Soon To Beyond. Doufám, že se vám povídka líbila, a, povězte, čekali jste takový obrat...? Haha. Za beta děkuji Hifi.





"Dík, že jsi zůstal."

I'm not sure what she has decided in between the sentences I haven't heard and she didn't say, but her decision was already made. Seems fatal.

"Věřilas někdy ve vyšší moc?"

I never did. But I do now.

"Vždycky jsem věřila."

And the tables have turned.

"Ačkoliv je to trochu pošetilé."

What do you do when a chapter ends?

"Platí naše Japonsko?"

Dětsky se na něj usměje, nevinně. Úsměv je dlouhý. Až na konci se změní v trochu blahosklonný. Louis zná odpověď.

Lahev je prázdná. Kaleidoskopické obrazce kouře se vznáší nad hladinou růžové vody a halí je do poetického závoje. Příjemná atmosféra se rozpouští jako voda na skle.

Misty. Personality wise, the most.

Na to, že vypili celou skotskou napůl, se po probuzení cítí až nepříjemné střízlivý. Usnuli schoulení hlavami k sobě, když se dům probouzel, a vzbudí se úplně stejně. Sleduje ji několik dlouhých minut, spí a vypadá ještě mladší než normálně. Kolik jí je, dvacet pět? Šest? Není jí přes třicet, ačkoliv pokaždé, když otevře ústa, o tom pochybuje. Kde sídlí inteligence? Ve věku? Ve zkušenosti? V utrpení? Ve hvězdách? A co když hvězdy padnou? Co když váží víc, než jsme schopni unést?

I wonder how… much of what weights me down… isn't mine to carry.

Pohladí ji po tváři, zastrčí pramen řvavě barevných vlasů za ucho. Prohlíží si její tváře, její nos, zaměří se na upravené obočí, na klíční kosti, prohlíží si křivku nahého prstu, deformovaného její polohou na boku.

It kinda scares me. Not that we aren't friends, no. Just that… you are basically a stranger. With all of me secrets.

Prohlíží si její bradavku částečně ztuhou pravděpodobně poměrně nízkou teplotou v místnosti. Sjede prsty z ofiny na její skráň, za ucho, na čelist, zlehka jako motýlí křídla na klíční kost a z ní vnější stranou okolo prsu. Bradavka ztuhne zcela, ovšem z jiného důvodu, než je jen teplota. Louis kontroluje její tvář - v podstatě se jí dotýká bez svolení, ačkoliv si je jistý, že kdyby mladá žena otevřela oči, nebránila by se. Sjede prsty po hebké pokožce na pas, na bok, na měkká stehna. Je nádherná a v ranním slunci téměř božská, a, bohové, Louis hřeší, ačkoliv by neměl mít na co. Ať už v dobrém či zlém, záměrně či omylem… tato žena změnila Louisův život za pouhý týden.

I think, in a way, you were the most important person that ever crossed my path. And, in a way, I'm glad all events turned out the way they have, because I had the chance to meet you. And that, probably just right that, had not only changed my view of the past, but also the future.

I thought I don't believe in anything. After I lost him.

Louis pohladí palcem její podbřišek, odváží se až na Venušin pahorek.

It's not the end of the world, darling. It just looked like it from where I stood.

Nakloní se k ní a políbí ji na čelo, pak vstane a zamíří do koupelny.

I'd never think I might consider being happy. Living.

Prohlíží si jizvy, hledá v nich minulost, která se mu ztrácí před očima.

The scars will stay. It's like a survival reminder. I fought, and I won.

Oblékne se, upraví, pohlédne na sebe do zrcadla. Kruhy pod očima jsou téměř pryč. Louis, který mu vrací pohled, má zdravou barvu a novou jiskru v oku.

Rozhodne se sejít do přízemí, nachystat snídani - nebo o ni požádat matku, má-li čas - ovšem ve spodním patře narazí na někoho absolutně nečekaného.

"I-..."

What-

V celé své kráse a s beanie na hlavě, trochu rozespalý a s trochu ubrečenýma očima k němu vzhlíží Harry.

Where is he-

"Louisi," pousměje se smutně.

What is he- Louis zůstane stát na čtvrtém schodě odspod.

"C-... co tu… co tu děláš, já… máš tu nějaké věci? Nečekal jsem tě, mohls… mohls mi zavolat, přivezl bych… ti je do Londýna, nemusel jsi… takovou cestu, jistě… určitě máš… plány, a já…" Louisovo srdce bije tak zběsile, až se bojí, že se o něj pokusí infarkt.

"Lou," usměje se Harry, ubrečeně, ale veseleji.

Lou. That's how you called me. Back then.

"Já… nevím, kde mám začít, a ona říkala, že bude stačit, když…" Harry mumlá poměrně rychle, na to, jak pomalu a rozvážně vždy mluví.

"Co-... kdo? Proč jsi…?"

"To… Louisi, to… já jsem ji našel. Tvou terapeutku."

What in the-

"Co?!"

"Já jsem," Harry svěsí ruce a další slzy stečou po jeho tvářích. "Já jsem… Lou, ježiši. Miluju tě, Lou, kurva, miluju tě. Tak strašně… moc tě miluju, jenže tys... tys mi nikdy…! Nikdy jsem ti neuměl pomoct, věděl jsem, že to nezvládneš, že se jednoho dne zhroutíš, a pak jsem… ty jizvy, Lou, bylo jich tak hrozně moc, tak strašně… strašně moc… a já jsem… já nemůžu čekat, že mi odejdeš, až tě… jenom proto, že ti neumím pomoct, jenom proto, že jsem…!" Harry dopadne koleny na první schod,

"C-... co?" Louis není schopen pobrat situaci.

"Nemůžu tě ztratit, Louisi, prosím… prosím, odpusť mi, co jsem… co se… co jsem dopustil, aby… jenom jsem- jenom jsem tě chtěl zachránit, chtěl jsem ti jenom pomoct, nechtěl jsem tě v tom nechat samotného, nikdy jsem to nechtěl, ale ona… ona mi řekla, že to potřebuješ, že musíš být sám, musíš na to přijít sám, a tak jsem… poslechl jsem ji, věřil jsem jí, a ona… a ona…," Harry vzhlédne a prohlédne si úplně jiného Louise, než kterého opřed týdnem opustil. "Lou…"

Ona? Terapeutka? Harry… mu našel… ji?

"Já… já to… já to nechápu," svěří se milenci Louis. "Co… co se…?"

I… I remember. I was eating ice cream, licking it off me spoon, playing with me tongue, giving you the bedroom eyes. You teared off the ridiculous apron you were wearing for when you cooked us dinner, smacked the bowl off of me hands. The ice cream was melting on the sofa, while we were fucking on the floor.

"Nikdy jsem tě nechtěl opustit. Nikdy jsem do toho nechtěl… nikdy jsem nechtěl, nechtěl jsem do toho zatáhnout Grimmyho, nechtěl jsem… nechtěl jsem tě opustit, Louisi, nikdy bych tě dobrovolně neopustil, ale ona… říkala, že to potřebuješ. Že se musíš zhroutit. Že musíš… že si musíš sáhnout na dno, abys… aby ses mohl odrazit a začít znovu, aby ses mohl vyrovnat… abys... abys zapomněl na Marka, abys… abys poznal Dana, abys byl chvíli s rodinou a přáteli, abys našel… abys našel sám… sám sebe. Abys zase začal věřit. Louisi, já jsem to… nikdy jsem… nikdy bych…"

I remember telling me mum about you. How we are probably dating. She smiled a bit, and said, I could tell. And I smiled a bit too, because I knew she loved you too. Instantly, like a son in law you were to become in my dreams.

"Tys… tys mě… nechtěl opustit?" podiví se Louis. Chápe situaci jenom velmi málo a Harryho rychlá slova a pláč mu situaci neusnadňují.

We met alot of people while working. Those who knew said we were crazy in love. Those who didn't know said we were drunk. And we were. On vodka, and love, and each other.

"Ne!" vyhrne Harry. "Ne, nikdy bych neodešel, Louisi, slíbil jsem ti to - slíbil jsem ti, že tě nikdy neopustím!"

That's true. I remember so.

"Mrzí mě to, Lou, hrozně moc mě to mrzí, ale musel jsem… musel jsem ti pomoct. Omlouvám se, prosím, prosím tě, odpusť mi to!"
 


Komentáře

1 Hentai no kame | 10. dubna 2018 v 12:34 | Reagovat

*jaw on the floor, crying*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama