29. To Beyond: I won't mind.

17. dubna 2018 v 23:45 | Kayleigh |  So soon To Beyond

Zdravím vás, pokud tu ještě někdo jste.
Napsala jsem poslední díl So Soon to Beyond. Tato povídka pro mne byla velice zajímavá a přínosná, protože jsem ji začala psát v době, kdy jsem na tom nebyla psychicky nejlépe, vlastně asi nejhůře ve svém životě. Sledovala jsem cestu Louise spíše zevnitř než zvenčí, ale musím říct, že se to vyplatilo.

Happily, ever after.

Za beta děkuji: Hif a Narci.





"Já tomu… já tomu… nerozumím," povzdechne si Louis frustrovaně a ze zvyku si popotáhne rukáv.

"Jen… jen… Lou, love, my lovely Lou, please, tell me… tell me you still love me?"

"Tys mě… neopustil," zamumlá pak Louis, jako by milence vůbec neslyšel.

"Ne, lovely Lou. Ne. Nikdy tě neopustím. Potřeboval jsem… musel jsem něco udělat, love. Ztrácel ses nám před očima. Musel jsem… nemohl jsem tě nechat se trápit, a tak jsem… tak jsem našel… našel ji. Našel jsem tvou terapeutku. Nahráli jsme to na tebe, Lou, tak moc mě to mrzí, nikdy jsem ti nechtěl lhát, nikdy jsem do toho nechtěl zatáhnout Grimmyho, ale pak to ze mě dostal, a já jsem mu řekl všechno, jak moc se trápíš, jak tě to ubíjí, a on mi slíbil, že pomůže, že na tebe dohlídne, a že ti… že ti všechno řekne."

Tell me… everything?

Harry vztáhne ruku a pomalu, jako ve snách, jako by se ptal, zda může, se dotkne Louisovy holeně. "Pověděl ti, co k tobě cítí, ne? Tajil to. I přede mnou, docela dlouho. Nezvládl bych to bez něho."

"Kdo… kdo o tom věděl?" Louis netuší, co si o tom má myslet.

"Naše terapeutka, ona, já a Grimmy," odpoví Harry bez vytáček.

"Ani Zayn?"

Harry zavrtí hlavou: "Musel být na tvojí straně. Musel věřit, že je tohle skutečné. Protože by nikdy s takovou hrou proti tobě nesouhlasil."

Ne, to skutečně ne. Zayn je přímý člověk. Nikdy by Louisovi nelhal, na to ho příliš miluje - to mu sám řekl. A Harry? Harry ho snad nemiluje? A tohle… tohle dělal z lásky, pravda?

I loved you. I love you. I will always love you. I love you so deep the ocean got jealous.

"Tak moc mě to mrzí, Lou. Nikdy jsem nechtěl, aby… aby sis ublížil nebo aby sis připadal sám. Nikdy jsem to nechtěl. Ale pokud jsem ti mohl pomoct a tohle byla jediná cesta - alespoň ona to tvrdila, říkala, že tohle je… způsob, jak to udělat nejrychleji, prostě tě nechat… nechat tě samotného. Nechat tě věřit, že jsi přišel i o mě. Lou, lovely Lou, I'm so sorry."

Don't apologize. I trusted you. My bad.

"Já… já nevím, co… co si mám myslet."

Harry polkne slzy, jeho emoce se nejspíš bouří, ale on chce zůstat v klidu. Moc mu to nejde. "I understand you need… some time to think this over. I understand… I really do. I just… I love you so much. I wanted to help you, I wanted to see your eyes shine again. And I do now. You are so beautiful, lovely Lou. So beautiful."

I remember…

Lovely Lou. I remember… back then, when it was easy to trust, easy to live… I remember, how yo told me: lovely Lou. I was dancing around the master bedroom only in pink panties, shameless and happy, sending you kisses and bending down way too much to reach stuff I didn't need at the bottom of our drawers. Lovely Lou. Then you pinned me down the bed and ate me out for the first time.

I remember.

"Nepřijel... sis pro věci," dedukuje pomalu Louis.

Harry se hystericky uchechtne: "Ne, Lovely Lou, ne. Doufám, strašně moc doufám, že jsem… si přijel pro tebe. Ale… ale chápu, že mi… po tomhle všem… už nebudeš věřit. To… to byla cena."

"Cena?" zeptá se Lous.

Harry skloní hlavu a obejme Louisovo lýtko dlaní. "Když jsem… řekl, že ti musí pomoct za každou cenu, zeptala se mě, kolik jsem ochoten zaplatit. Odpověděl jsem, že cokoli. Absolutně cokoli. Pokud… ti zachrání život, udělám cokoli. Zavolala mi za týden a řekla mi, jestli jsem… ochoten zaplatit tebou. Jestli jsem ochoten přijmout fakt, že pokud ti pomůže, pokud… tě zachrání, pak… ne pro mě. Že… už se ke mně nevrátíš. Že mi neodpustíš. Že… že už to mezi námi spravit nepůjde."

Několik minut je ticho.

"Přijal jsi to."

Další chvíle ticha.

"Zbývalo už jenom pár týdnů k tomu, abych našel mrtvé tělo v koupelně. Miluju tě, Lou. Chci jenom… chci, abys byl šťastný. Abys měl klid."

"To's mě měl nechat zemřít," vyvrátí mu jeho teorii Louis poněkud suše.

Harry nepromluví, jenom pustí Louisovo lýtko ze své dlaně. Věděl, jaká je jeho cena. Popotáhne a svěsí hlavu. Věděl, co se stane.

We were supposed to take over the world and rule the fucking universe.

"Já… já si to… potřebuju si… musím…." Louise se zmocňuje panický záchvat. Zhroutí se na schody, zkříží paže na hrudníku a předkloní se, je si jistý, že bude zvracet. Nemůže dýchat, cítí, jak se zužují jeho dýchací cesty, krev se mu žene do hlavy, všechno ho pálí a štípe, na plicích má kámen a srdce mu pumpuje moc rychle-

So soon.

"Ššš, Louisi, to nic," náhle jsou kolem jeho zápěstí dvě velké dlaně, které pevně, přesto nenásilně tisknou pár dní staré jizvy. Nebolí to, Louis si je jenom uvědomuje. "Soustřeď se na mě, Lovely Lou. Jsem tu s tebou. Nic se neděje, nezlobím se na tebe. Miluju tě, a vždycky tady budu. Nezlobím se. Nic jsi neprovedl."

Louisovi se v hlavě vybaví její otázka: Do you believe in god? Jeho odpověď by nejspíš zněla, kdyby se ho zeptala právě teď, The only time I felt religious was with him. Deep inside me.

Záchvat ustoupí ještě rychleji než tehdy s terapeutkou. Když se může roztřeseně nadechnout, pomalu a uvolněně, a je si jistý, že ho hlas nezradí, zašeptá: "When I was at my worst I told you I'm nothing. Do you… remember what you replied?"

Harry se na něj usměje a opře si čelo o jeho: "Hm, hm. I do. I said, Good. Nothing can't ever be lost, and it lasts forever."




Louis se pousměje a zavře oči.







I won't mind.
 


Komentáře

1 Evka | 18. dubna 2018 v 23:11 | Reagovat

Nějak nevím, co na to říct...
Jsem moc ráda, že jsi to dotáhla do konce. Je skvělé, jestli ti to nějakým způsobem pomohlo.
Pro mě to nebylo úplně něco, do čeho bych se dokázala vžít a ponořit. A musím přiznat, že pár kapitol (nebylo jich moc) jsem úplně přeskočila. Možná proto jsem se do toho nedokázala vžít. Ale byly chvíle (nebo spíš nálady), kdy jsem to číst prostě nedokázala (life sucks, sometimes). Ale spíš si myslím, že tahle povídka prostě jela na jiné vlně, než na jaké funguji já.  Nebo já nevím jak to říct. Snad mě alespoň trochu chápeš... Bylo v ní hodně z tebe a ty jsi prostě moc složitá, nepochopitelná a celkově tak nějak z jiného vesmíru, no...
Každopádně to byla fajn povídka (nějak mi to označení povídka nesedí, ale nemůžu přijít na lepší termín), i když v některých chvílích jsem se do toho prostě vžít nedokázala. I tak tam bylo mnoho skvělých momentů, které mě dojaly, poučily, zaujaly a já já jsem si je užila. Díky :-*

2 vladous | Včera v 21:16 | Reagovat

Tentokrát.. jsem to vzala od epilogu a možná se dopracuji místa, které si naposled pamatuji.

Kde jsou ty časy..

Tak nějak jsem věřila, že Harry hraje..  A docela mi tato kapitola vlila optimismus do žil. :-)

No nic, jdu číst dál. Proti směru hodinových ručiček. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama