Komentáře

1 Evka | 18. dubna 2018 v 23:11 | Reagovat

Nějak nevím, co na to říct...
Jsem moc ráda, že jsi to dotáhla do konce. Je skvělé, jestli ti to nějakým způsobem pomohlo.
Pro mě to nebylo úplně něco, do čeho bych se dokázala vžít a ponořit. A musím přiznat, že pár kapitol (nebylo jich moc) jsem úplně přeskočila. Možná proto jsem se do toho nedokázala vžít. Ale byly chvíle (nebo spíš nálady), kdy jsem to číst prostě nedokázala (life sucks, sometimes). Ale spíš si myslím, že tahle povídka prostě jela na jiné vlně, než na jaké funguji já.  Nebo já nevím jak to říct. Snad mě alespoň trochu chápeš... Bylo v ní hodně z tebe a ty jsi prostě moc složitá, nepochopitelná a celkově tak nějak z jiného vesmíru, no...
Každopádně to byla fajn povídka (nějak mi to označení povídka nesedí, ale nemůžu přijít na lepší termín), i když v některých chvílích jsem se do toho prostě vžít nedokázala. I tak tam bylo mnoho skvělých momentů, které mě dojaly, poučily, zaujaly a já já jsem si je užila. Díky :-*

2 vladous | Včera v 21:16 | Reagovat

Tentokrát.. jsem to vzala od epilogu a možná se dopracuji místa, které si naposled pamatuji.

Kde jsou ty časy..

Tak nějak jsem věřila, že Harry hraje..  A docela mi tato kapitola vlila optimismus do žil. :-)

No nic, jdu číst dál. Proti směru hodinových ručiček. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.