Kapitola 33.: Zayn Malik, 3/3

6. dubna 2018 v 0:18 | Kayleigh |  Velmi neortodoxní hry

Ahoj,

tak jsem tu zas. Mám další díl Her, snad mě blog pustí s touhle částí - taky je dost dlouhá. A kdyby mě někdo hledal, ležím na zemi a dělám velmi nelidské zvuky, protože _Mikey_. Za beta děkuji Fee.




Tomlinson neřekl celou dobu ani slovo, a upřímně, já taky ne. Projdeme celý sál a pozdravíme asi pět lidí. Jenom velmi málo z nich mě zastavuje. Jenom velmi málo si pamatuje moje jméno. Já ale neztratím na hrdosti, představím mladého Tomlinsona všem, kteří mě zastaví. Přesto neustále sleduji svého bratra, jak ladně proplouvá sálem a jak ho všechny oči v sále následují; jeho i jeho nádherný doprovod. Neumím říct, zda jsou Mikeyho šaty odvážné, nebo pro tuto akci zcela nevhodné. Neumím říct, jestli se jedná o nějaké gesto, nebo o skutečnou formu sebevyjádření ve smyslu vlastní sexuality nebo genderu. Upřímně, neumím říct. Ale vidím, že to tahá pozornost, která jim oběma vyhovuje. I Tomlinson se častěji dívá na mého bratra než kamkoli jinam.

"Je…" promluví Tomlinson. "Charismatický," vybere nakonec ze svého slovníku po deseti minutách ticha.

Mladý pan bakalář. Musím si dvakrát připomenout, že je heterosexuál. Kdyby Harry chtěl, mladý Tomlinson by mu snadno podlehl. Ostatně, to nejspíš každý v tomhle sále.

"Ano, můj bratr je ozdobou všech společenských večírků."

Zastavím číšníka a vezmu si sklenku šamanského. Vypiji ji na ex a záhy zastavím druhého číšníka. Vypiji druhou, taky na ex. Tomlinson mě sjede hodnotícím pohledem.

"Závidíte mu to?" zeptá se otevřeně.

Váhám, jak odpovědět. Ne, nezávidím mu, že lidi milují jeho, ba právě… naopak. Svým způsobem.

"Ano, jistěže ano. Každý by si přál být jako Harry. Je… okouzlující a miluje společnost."

"A společnost miluje jeho," připomene mi mladý Tomlinson.

Šampaňské mi v ústech zhořkne, když si uvědomím, jaký to mohlo mít podtext.

"Ano, to nejspíš ano."

Tomlinson zastaví mou ruku, když chci z tácu dalšího číšníka ukrást třetí sklenku.

"Bolí vás po bublinkách hlava," připomene mi se zvláštním tónem v hlase.

"Jistě," zabručím.

"Nepůjdeme najít skotskou?" zeptá se mě.

"Jste skvělý společník," přivřu oči a spokojeně zavrním na souhlas.

Skoro se zasměji vlastním slovům.

"Vy pro mě také, pane Maliku."

Načež se zarazí. "Nebo preferujete pane Stylesi..?"

Je jenom jeden Styles, kterého preferuji, ale to mladému Tomlinsonovi říkat nebudu. Chápu, že se snaží mě přesvědčit o tykání, a zcela upřímně, proč ne.

"Vlastně... stačí Zayne."

"Louis," usměje se to kotě.

"A teď ta skotská."

Teď se zasměje doopravdy. Ovšem uděláme sotva deset kroků směrem k baru u východního křídla, když mi vstoupí do cesty nádherné růžové šaty. A samozřejmě, jeho společník.

"Drahý," osloví mě Harry. "Směl bych ti na pár minut svěřit svou princeznu? Já naopak slibuji, že se postarám o mladého pana Tomlinsona."

Říkal jsem, že tady budu mít nějakou roli. Bratrovi přikývnu. Harry o něm mluví jako o princezně, takže se budu držet tohoto titulu. I wouldn't want to misgender, a je drzé se na to ptát. Stvoření se ukloním, políbím ho v dlaň a nabídnu mu rámě.

"Princezno."

"Pokud vám nebudu na obtíž."

Mé plány se opít tak, abych si nepamatoval, jak se dostanu domů, byly zhaceny. Alespoň prozatím. Vážně se mi nedaří.

"Ani v nejdivočejších snech, princezno."

Rozkošně se zasměje a já se vydám obloukem ještě jednou kolem celé haly.

Věřím Harryho schopnostem a tomu, že se mladý Tomlinson nebude nudit. Ovšem zdálo se, že i mladému Tomlinsonovi se náš plán se skotskou zamlouval víc.

"Jak se vám líbí studium na zdejší univerzitě?" zeptám se a snažím se být stejně galantní jako je vždy můj bratr. Nedaří se mi, stvoření vedle mne je silně intuitivní, pozná nejspíš mou rozmrzelost.

"Nemusíte se do hovoru nutit, drahý," ujistí mne to dítě a já mám pocit, že mne zvláštním způsobem patronizuje. Téměř se mne to dotkne. "Chápu, že pocity k Harrymu vás… zrazují v těch nejnečekanějších ohledech, ale vydržte ještě pár dní, než celé tohle divadlo skončí."

Dech se mi zadrhne v plicích a ačkoli nejde o dívku, je to jediný důvod, proč zůstanu zcela klidný. Nesmím ztratit tvář. Ne tady, před tolika lidmi. Ne před mým bratrem. Podruhé už ne.

"Není to ani zdaleka tak, jak si myslíte. Uh, omluvte mou drzost, ale při vaší inteligenci vám jistě došlo, že všechno… jde podle plánu. Harry mi zakázal s vámi mluvit o čemkoliv osobním, ale… na vašem místě… měl bych se na pozoru."

Seběhne mi mráz po zádech. Sjedu ho periferním pohledem a zvednu bradu, aby si náhodou nevšiml, jak má tvář zbělala strachy. Jsem si jistý, že budu zvracet. Do čeho jsme se to pustil! Já hlupák jsem si vykopal vlastní hrob, do kterého pomalu padám. Cítím, jak na mé ležící tělo v perfektním obleku dopadá hlína, kterou nestíhám odhazovat z tváře.

Bratr mne pohřbívá zaživa a já mám dělat společnost jeho nádherné princezně.

Podlomí se mi kolena, ale udržím se na nohou. Princezna vedle mne to nejspíš pozná, ale ani ho nenapadne mne pustit, nebo dát jakkoliv mou slabost najevo. Je jako můj bratr. V hlavě se mi vynoří slovo levhart. Čičiči, kočička, a pak najednou nemáte nohu. To je přesně můj bratr - a jeho princezna je o to horší, protože jsou v něm jisté stopy ženskosti. Jsou přesnější, přemýšlejí mnohem více dopředu a jsou mstivé. Nebezpečnou hračku si můj bratr pořídil, velmi nebezpečnou až neortodoxní. Zdá se ale, že můj sourozenec si s těmito typy umí poradit více než zdatně.

"Jaký… plán to je?" odvážím se zeptat a musím si odkašlat, aby se můj hlas tak netřásl.

Podívá se na mne shovívavě, jako na dítě: "Ale drahý."

Olíznu si rty a chci mu alespoň říct něco od plic, ale ta dívčí část jeho osobnosti mne zarazí. Náhle zapochybuji o sobě samém - jsem já vůbec dominantní typ osobnosti?! Mám pocit, jako bych se stával obětí vlastního excentrismu. Říkám, že mne Harry pohřbívá zaživa, ovšem zapomínám, že ten hrob jsem si vykopal já sám - a ještě jsem mu dal do ruky lopatu!

"Nerad bych vám kazil zábavu, princezno," ujistím ho polohlasem.

Nemám ani na to se teď začít litovat. K čemu by to bylo? Můžu si za celou svou prohru sám. Proč bych se teď měl ještě vůbec snažit? Přišel jsem o všechno. A pokud se Harryho otec rozvede s mou matkou, budeme doslova šlapat chodník. Oba totiž budeme muset! A co čert nechtěl, právě v této chvíli nám cestu zastoupí Victor Calder. Proboha, já mám dnes kurevské štěstí, fakt.

"Ah, Zayne…" Victor pozvedne obočí, načež se zpoza jeho zad vynoří William s Gladys.

Doprdele, kurva, sakra, piče se na to vyseru.

"Pane Caldere, Victore, Gladys," ukloním se mírně. "Ještě jednou dobrý večer."

"Netušil jsem, že dnes máte společnost," zamumlá William a tváří se všelijak. Harry by nejspíš uhodl, co si myslí, ale já to nevím. To dítě vedle mě to nejspíš také ví. Kurva. Ten chlapec.

"Dovolte, abych vám představil svůj doprovod. Moje princezna, Michael Clifford, právo, první ročník," doslova zopakuji řeč Harryho, na vlastní slova se nevzmůžu. "Princezno, výkonní ředitelé V&W company, Victor a William Calderovi, a milady Gladys Calderová, majitelka ranče nahoře nad městem."

"Velice mne těší," chlapec udělá pukrlátko a já vidím na Victorově tváři, že si není jistý, zda jej uvítat jako muže, nebo jako dívku.

Představování se podle očekávání ujme William, který prineznu políbí v dlaň, až potom se mu odváží políbit hřbet dlaně i Victor. Když mu nabídne dámské potřesení rukou i Gladys, princezna se rozmluví. "Tím rančem byly myšleny stáje za výpadovkou, madam?"

"Ah, ano, drahoušku. Miluji koně, byla jsem jimi posedlá už jako dívka," usměje se Gladys mateřsky.

"Já také, ale nikdy nebyla příležitost. Jízda na koni mne ale vždycky fascinovala," usmívá se ten drobeček.

Dále jejich rozhovor sledovat nestihnu. Victor mi to nedovolí. Jako by čekal vysvětlení, a já mu ho dost možná dlužím, ale předběhne mne. "Netušil jsem, že máte chráněnce."

"Děti… dovedou být zlé," cituji svého bratra. "S bratrem jsme se shodli, že nechceme být součástí jakéhokoli společenství, které diskriminuje jakékoliv menšiny, ať už se bavíme o barvě pleti, genderu, sexualitě nebo společenském postavení. Princezna u nás studuje na stipendiu a velice rádi bychom ukázali, že dobrý právník nemusí vždy vzejít z bohaté rodiny. Ostatně, už i pan profesor Cowell řekl, že právníka dělá charakter."

Vzdáleně vnímám, že Mikey dostal pozvání od paní domu na dýchánek o víkendu ve tři hodiny. William je ohromen, Victorovi vaří krev v žilách. Vidím na něm, že je vzteklý, ale nevím proč. Nejspíš ne načase zmizet po anglicku.

"Velice nás těšilo, pánové, milady, ale musím svou princeznu seznámit ještě s dalšími hosty dnešní benefice. Přeji vám příjemný večer."

"Velice mne těšilo," pípne princezna a skloní hlavu. "Příjemný večer."
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama