So Soon to Beyond: Epilog.

19. dubna 2018 v 10:30 | Kayleigh |  So soon To Beyond




Louis si zálibně prohlíží prsten na prsteníčku levé ruky.

"Lou, Love?"

Louis vzhlédne a zadívá se do zelených očí.

"You zoned out a bit there, baby," pousměje se na něj snoubenec.

"Uh, hm," přikývne Louis.

Harry pohlédne skrz zpětné zrcátko na zadní sedadlo. "Myslel jsem spíš… lilie."

Louis zavrtí hlavou. Kala, červená a bílá, uvázaná jako do svatební kytice.

"Moc jsme se neznali. Ani předtím, než to začalo, a potom… už vůbec ne. Nikdy mi neřekla ani slovo," Harry přemýšlí nahlas. " O... sobě, víš."

Louis semkne rty. Už ji nikdy neviděl. Od toho rána, kdy prsty mapoval její nahé tělo bez jejího svolení… ji neviděl.

"And there you go, zoning off of me again," posteskne si Harry a položí dlaň na Louisovo stehno. "Where are you, lovely?"

"Past. Good past. Meeting her. The store. The library."

"Dobře. Tady," Harry zvedne jeho dlaň a položí ji na vlastní stehno, načež položí druhou ruku zpátky na řadicí páku. "Až tě mám vytáhnout, stiskni."

Louis se boří v myšlenkách několik měsíců dozadu. Nikdy o ní neslyšel. Ani náznak. Prostě zmizela a nenechala ani vzkaz. Dozvěděl se to náhodou. Komora obvolávala její klienty, aby si vyzvedli složky, pokud je chtějí.

Než se Harry vymotá z města, Louis se vrátí myšlenkami do přítomnosti. Jemně stishne stehno svého snoubence, který mu věnuje rychlý pohled. Louis se na něj jemně usměje a Harry mu opětuje. Louis přikývne, nepotřebuje pomoct. Je v dobrých myšlenkách nikoliv situaci navzdory. Vyhrála. Posnula se dál. Konečně... měla důvod. Dovolila si být šťastná - to jí nikdo nemůže vyčítat.



What do you do when a chapter ends?




"Můžeme?" zeptá se tiše, když vypne motor.

Počká si na Louisovo přikývnut, až poté vylezou z auta. Harry vezme květiny. Na místo dojdou ruku v ruce. Druhá řada odzadu, šestý z leva. Vítr jim ošlehává tvář, nepříjemně pálí v očích a cuchá vlasy. Louisovy prsty jsou zkřehlé a roztřesené.





I know we weren't friends. I'm happy we met. Im sorry we didn't spend more time together. I'm thankful for everything you've done for me. I'm mad you didn't make it. I'm happy I could help you too.




Louis převezme květiny.





I know we didn't mean to be. I know we should never get personal. I wish you could have… I wish you would have…






Povzdechne si, udělá dva kroky a položí květiny do čerstvé hlíny pod náhrobní kámen.







Yet, you are my greatest 'I'll always wonder, but I'll never know'.





 


Komentáře

1 K. | 20. dubna 2018 v 0:52 | Reagovat

<3

2 Nixerwil | 20. dubna 2018 v 17:23 | Reagovat

Po dlouhé době sem nahlédnu a on už je konec. Přelouskala jsem jednotlivé části jako veverka oříšky a nezbývá mi, než poděkovat. Na povídce je poznat dlouhé rozpětí a změny v psaní, ale neubralo to na kvalitě. Naopak. Každé slovo dospělo spolu s Tebou Keigh. Děkuji Ti.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama