Kapitola 35.: Zayn Malik.

18. června 2018 v 11:25 | Kayleigh |  Velmi neortodoxní hry


My dear, dear old friend.

Happy birthday, Kaha.


(Always, Ai.)





Z plesu se vracím v nevhodné náladě na to, abych byl dobrým společníkem mé matce. Nemám nejmenší tušení, jak jí vysvětlit, že jsem ve své aroganci a pocitu nadřazenosti dostal sebe i ji na chodník. Tedy ano, matčino manželství nekončí, ale jsem si jistý, že Harry i jeho ožralecký otec se postarají o to, aby s námi pěkně vymetli. Když potkám matku na schodišti, pokusím se svou náladu svést na společenskou únavu, ale nemusím. Matka mi pokyne, abych se k ní sehnul, políbí mne na čelo a poví mi, že mne miluje. Přitakám jí, ovšem do svých pokojů se vracím minimálně zmaten. Obejdu svůj dubový stůl a několik desítek minut sleduji těžké dubové dveře za nimiž tuším chodbu a na jejich konci stejné, skrývající pracovnu a pokoje mého bratra.

Jsem na vážkách, zda vstoupit či nikoliv. Zda se nechat unést vlastní zvědavostí, či předstírat nezájem, tak jak mi to šlo posledních pět let. Povolím si motýlka, svléknu sako, odepnu první knoflíčky černé košile. Podívám se na sebe do zrcadla v otevřených dveřích skříně. Stres mi sluší. Mé oči se zdají světlounce jantarové a mé lícní kosti jsou vystouplejší než obvykle. Na několik dní jsem začal více kouřit, což se podepsalo na mých rtech - zdají se růžovější. Dnešní tři sklenky šampaňského dávají mým pohybům pomalou eleganci a já rozhrnu košili, abych se pokochal pohledem na své klíční kosti. Vím, že pro ně má Harry slabost, jednou se, v opilosti jistě, zmínil. Trhnu dlaní při vzpomínce na to, co se mi míhalo myslí, když jsem na sebe sáhl naposledy. Mám alespoň tolik slušnosti, abych se pod drzým pohledem svého odrazu začervenal. Vrátím se ke stolu a svléknu si košili, bot se zbavím nedbale, stejně potřebují přeleštit. Oblek není můj, uvědomím si. Mám… výmluvu. Kdyby…

Zapnu oblek do ochranného obalu tak, jak jsem jej dostal. Z nějakého podivného důvodu se vydám do bratrových pokojů zcela nahý, což si ale uvědomím až ve chvíli, kdy je na to příliš pozdě. Přemůže mne zvědavost a zamířím rovnou do jeho ložnice. Hledám jednu jedinou věc, pro kterou jsem přišel do bratrových komnat již mnohokrát. Jeho deník. Hledám v něm zmínky o tom, co se teď vlastně děje, jenom náznak jeho plánu. Najdu fotky jakéhosi mladého muže s doktorem Feldmanem, najdu fotky Cowella a milenky, najdu včerejší noc do detailu rozepsanou, ovšem co že to má bratr v plánu, se zde nedozvím. Zaklapnu deník a vrátím jej na jeho čestné místo v Harryho posteli. Vrátím se do hlavní místnosti a otevřu bratrův laptop, ledabyle pohozený na sedačce, ale je zaheslovaný a já znám svého sourozence příliš málo na to, abych znal jeho heslo, nebo si jej uměl alespoň odvodit. Nejvíc mě děsí to, že kdyby se Můj snažil dostat k mým datům, nedělalo by mu nejmenší problém heslo uhodnout.

Povzdechnu si a vrátím laptop tam, kde byl.

Bratrovy komnaty jsou zvláštně elegantní. Kde je můj dub těžký a mohutný a třešeň tmavá a studená, je jeho pracovna světlá, lehká a vzdušná. Všechno zařízeno podle Feng-Shui, v černobílé s růžovými doplňky. Jeho světlounce šedé sofa mě znervózňuje, stejně jako jeho růžové hodiny a růžová váza na stole. Růžový postmoderní obraz nad stolem mne uvádí do rozpaků stejně jako krajkový cardigan přehozený přes pracovní židli. Nemůžeme se lišit více, a přesto si uvědomuji, jak neskutečně rychle bych si zvykl, probouzet se do světle šedých, bílých a růžových barev jeho komnat s velmi elegantními černými doplňky. Přibyl druhý obraz stejné podivné postmoderní patlaniny jako obraz prvý, ale tenhle je větší. Obyčejné plátno postrádá rám a já se přistihnu, že v motanici barev hledám motiv. Zatoužím se posadit na plyšovou sedačku světlounké barvy, chci se natáhnout do houpací sítě mezi trámy vzadu v poslední části jeho pokojů, chci se posadit do houpacího vajíčka, které má na své, jižní straně terasy a shlížet na pomerančovníky a citronovníky v zahradě. Chci se starat o jeho bonsaj na konferenčním stolku, chci přeskládat ozdobné vázy s kameny a květinami na parapetech. Chci spát v jeho ložnici se světlým povlečením a dívat se střešními okny na noční oblohu, zatímco mě Harry šuká do bezvědomí.

Kurva.

Kurva, kurva, kurva.

Odložím obal, v němž vracím oblek, na křeslo nejblíže dveřím. Potřebuju vypadnout, potřebuju odjet někam daleko, musím pryč, nemůžu tu zůstat - a zrovna ve chvíli, kdy chci udělat krok k východu z tohoto pekla, se dveře otevřou.

"C-... Bratře…?"

Nemám výmluvu. Ostentativně jsem za sebou dveře i zavřel, ačkoli jsem přišel pouze vrátit půjčené. Je očividné, že jsem tu byl delší dobu, i kdybych se chtěl vymluvit na cokoliv, nemůžu popřít, že jsem nepozván a neoprávněně v prostorách, které by měly být soukromé.

Bratr se ovšem mou přítomností nezdá být víc než překvapen. Být to obráceně, snad se bratrovi i pomstím, on se však ušklíbne, zablokuje mi východ z jeho komnat a nahlédne do ložnice, snad jakoby čekal, že najde rozestlanou postel či sperma na povlečení. Zatváří se skoro zklamaně, když zahlédne část své postele zcela nedotčenou.

Pohlédne mi do očí a já mám pocit, že nejenom moje tělo je teď před ním nahé. Ani mne nenapadne se zastydět, stojím před ním, jak jsem byl stvořen a modlím se, abych mu při rozumu nedal znát, jak obrovský na mne má vliv ve své fyzické podobě, když mě nyní ze vzdálenosti sotva dvou metrů převyšuje jenom o několik centimetrů. Svaly na jeho pažích se napjaly a bedra zpevnila, jako by mi snad musel svou dominanci dokazovat - pochopil jsem za posledních pár hodin svou pravou podstatu i bez jeho pošklebování!

"Děkuji, že ses mi staral o princeznu."

Je miliarda věcí, kterou může říct, a on si vybere tohle?! Konsternovaně přikývnu, na slovo se ale nevzmůžu.

"Mrzí mě, že jsem si nenašel jiný doprovod a musel jsem obtěžovat tebe, ale bůhužel to jinak nešlo."

Odmítám se s ním bavit o jeho hovnech, ať už chystá cokoliv, očividně nejsem vítán. Skloním hlavu a přikývnu, až o několik vteřin později si uvědomím, jak submisivní gesto to ve skutečnosti je - a Harry na to reaguje. Náhle jsem přitisknut ke zdi, obě zápěstí v jedné jeho tlapě nad mou hlavou, jeho dech na mých rtech, jeho stehno mezi mými. Nestihl jsem ani mrknout.

"Přišel sis pro příběh z dnešní noci? Baví tě masturbovat nad mými úspěchy? Řekni, milovaný, zasouváš do sebe vlastní prsty a představuješ si, jak tě šukám? Řekni, miláčku, žárlíš na ty děvky, kterým věnuju více pozornosti než tobě, můj milovaný perský princi? Pověz mi, kocourku, jak tišíš svoje steny, když vzýváš moje jméno?!"

Jak rychle mne lapil a uvěznil mezi svým horkým tělem a ledovou zdí, tak rychle ode mne zase propustí. Náhle je kolem mne příliš mnoho prostoru a můj bratr sedí za svým pracovním stolem a opatrně, něžně pohladí květiny, které nechávám služky nosit každý den čerstvé, tak, jak to má bratr rád - růžovoučké pivoňky, bílé a světlé růže, proutěné zdobení a korálky na pruzích špičaté trávy.

"Skvělá práce, mimochodem, můj. S naším otcem, tedy."

Třesu se po celém těle, ale nedám na sobě nic znát.

"Děkuji, drahý."

Jak moc jsem klesl…!
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama