The Game 26.

19. června 2018 v 11:08 | Kayleigh |  The Game

Hello, my babies. There u go. Za beta děkuji Narci.




Calum považuje téma za ukončené, a tak sáhne do krabičky pro třetí lístek.

"In your adulthood, what made you cry the most?"

Ashton si vezme slovo. "When my grandfather passed away. Nebyl jsem úplně dospělý, bylo mi sedmnáct, ale to bylo období, kdy jsem na tom byl asi psychicky nejhůř, a jeho smrt se na tom podepsala asi nejvíc."

In sheer compassion, Luke vztáhne ruku a sevře v dlani jeho biceps. Nedokáže nic říct, ale Ashton ví, že to gesto znamená víc než miliarda slov. Zvlášť teď.

Luke nakloní hlavu na stranu. "Myslím, že jsem se jako dítě nabrečel dost. Takže asi už… asi už ne. Už to není ten způsob, jakým bych reagoval. Už mám jiné coping systems, a vzhledem k tomu, co jsem si zažil jako dítě, už mě asi nic nemůže rozložit tak, abych kvůli tomu doopravdy brečel."

"Vlastně je úspěch, když nebrečím," promluví Michael. "To já si zas jako pobrečím, to jako jo. Ale zas jako kdy… kdy jsem brečel nejvíc, uf. No asi jak jsem ztratil ten pas. Tehdá před Jingle bells. Jingle balls. Haha, balls… Uh, k tématu, jo. No, tehdy s tím pasem. To jsem prostě ležel v hotelu a brečel."

Ash je první, který se převalí přes křeslo a začne Mikeyho objímat. "Oh, baby. I'm so sorry."

A Luke se k němu téměř hned připojí, a provinile si vzpomene, jak se tomu s klukama smáli, že si Mikey zabalil pas do špatného kufru. Na druhou stranu, Mikey se tomu skrz skype smál taky. Ale kluci si asi měli uvědomit, že to bylo jenom předstírané, že to bylo jenom machrování, a Luka zamrzí koncept, při kterém Michael musel předstírat, že je to vlastně strašně vtipné, když u toho, božátko, brečel.

"Ne, to je v pohodě. Jako jo, bylo mi smutno, ale pak už to bylo v pohodě, když jsme si psali a tak. Že jste mě v tom nenechali."

Teď už se k mazlení přidá i Cal. Pravda byla, že se tehdy o Michaela hrozně bál. Michael potom musel úplně prve cestovat sám, a při jeho social anxiety to nebylo nic snadného. A kdyby tehdy měl Cal na výběr, raději by se pro přítele vrátil, než aby ho musel kdy nechat v takovéto situaci samotného.

"Ale no tak," zarazí je Michael. "Děláte, jako by se stalo něco příšerného. Nic mi není, a teď rozhodně nejsem smutný. Naopak."

Luke se úlevně usměje. To je dobře. Nechtěl by v Mikeym vyvolat bolestné vzpomínky.

"Dobuznili jsme?" zeptá se Michael. "Docela bych si dal další otázku. Líbí se mi, jak tohle postupuje."

Kluci se rozesmějí a pustí ho. Pravda, takhle hra, zdá se, dělá zázraky.
 


Komentáře

1 Hentai no Kame | 19. června 2018 v 21:34 | Reagovat

Awwwwww

2 Birk | 21. června 2018 v 23:07 | Reagovat

:) :) Prostě, nemám slov. Tak nějak si sbalila kufry a odcestovala. (Eh, jsou ty slovesa s -a, že jo? jako to slovo, mn. č. slova? Střední rod a tak? Nebo když je to podmět nevyjádřený, tak nějak jinak?Doprd... rok od maturity a já si nic nepamatuju. Ono je to už asi jedno...)
A propo - těším se na pokračování :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama