Kapitola 36.: Informality a rozvodové papíry.

20. července 2018 v 11:23 | Kayleigh |  Velmi neortodoxní hry
Zdravím, moje stuffity stuff and thingity things,
už dlouho se zde nevyskytla nejoblíbenější povídka mé milované, takže here u go. Za beta děkuju Milované (im fangirling).




Sleduju dveře, jimiž bratr před několika hodinami odešel. Nemyslím, že jsem po někom někdy takto toužil. Nemyslím, že mě někdy někdo takto přiváděl k šílenství. Je to až směšné, jak slastně mi zní bratrovo jméno na jazyku - tím snažší se to všechno zdálo, jak jednoduše a klidně se můj milovaný sourozenec podvolil mému tempu, jak klidně by se nechal nahodit na stěhu, svázat vlastní roztrhnutou košilí, jak ochotně by sjel na kolena…!

Nemůžu se rozptylovat, mám práci, ovšem, ovšem. Činnost čeří mé hanebné myšlenky, stejně jako Zaynova čelist je příliš výrazná, než abych ji ignoroval. Ve stejné chvíli, kdy si představuju jeho čelist velmi blízko svého rozkroku mi zazvoní mobil. Ovšem. Práce.

"Pane profesore, dobrý den," pozdravím jej slušně, mírně pozitivně. "Zrovna jsem na vás myslel."

"Dobré odpoledne, to mě těší. Velmi rád bych se s vámi sešel, jestli dovolíte."

"Ovšemže, pane. Kdy by se vám to hodilo? Doufám, že vynecháme ranní hodiny tohoto týdne, musím být přítomen ve firmě."

"Jistě, ovšem, hodilo by se mi spíše… méně formální setkání," zamumlá ten dobrý muž, slyším v jeho hlase nadšení.

"Ah, v tom případě bych navrhl doutníkový klub, pokud by vám to bylo příjemné?" Nevím, jestli to není moc neformální. Nejsme přátelé, Cowell mě má jenom mírně v oblibě.

"No to je vynikající nápad. Trocha brandy by nám oběma prospěla," přitaká hned.

"To skutečně ano, musím říct, že nad sklenkou kouřové brandy se hned přemýšlí o něco lépe," rozvedu řeč, čekám, čeho se chytí, ale pokud je co k čemu, boha doufám, že mi to vyjde.

A ten parchant se chytí: "Hodil by se vám ještě tento týden? Skutečně nerad bych naše přátelské posezení odkládal…"

No nekecej...

"Na vás si čas udělám vždycky, pane. Pokud se vám hodí některý z večerů tento týden, jsem vám k dispozici. Nemám v plánu nic, co by se nedalo přesunout," líbí se mi předstírat, že jsem zaneprázdněný.

"Nechci vám narušovat plány, není to tak, že by se jednalo o něco neodkladného, jenom… bych možná uvítal společnost. Velmi rád bych… se s vámi sešel dnes, nebo zítra, pokud…"

"Ale to je výborný nápad," protáhnu mlsně. "Vlastně jsem sám o brandy a billiardu přemýšlel."

"Vyzýváte mne?" zasměje se Cowell a já musím uznat, že je to zvláštní společník. Jistě, je to zazobaný bastard, který svou manželku podvádí, kde může, ale není to zlý člověk.

"Možná ano. Měli bychom změřit síly, nemyslíte?" oplatím mu a možná to znělo drzeji, než jsem zamýšlel. "Jsme si jistý, že mě můžete několika chytrým tahům naučit."

"Velice rád," ujistí mě skoro mile. "Mohli bychom se sejít dnes v osm?"

"Samosebou, už teď se těším, pane. Vyřiďte mé pozdravy vaší paní," rozloučím se.

Myslel jsem, že budu mít víc času, ale to nevadí. Nechám si poslat pro oblek a přece jenom zavolám svému mladému miláčkovi.

"Jsi na rande?"

"No, docela rušíš."

"Super, to jsem rád. Takže, jde to jako po másle?"

"Víš, teď se mi to moc nehodí, mohl bys… mohl bys zaolat později?"

"Skvěle, jsi můj brouček. Jo, mimochodem… chytil se."

Chvíli je na druhé straně ticho, vím, že nesmí dát nic znát. "Promluvíme si později, ano? Opravdu musím končit."

"Miluju tě."

Zavěsí mi. Je to větší drak než já. Fakt je nebezpečný, když na to přijde. Taky ještě nevím, co mě to bude stát, tahle jeho věrnost.

Projdu kolem bratrových dveří a téměř větřím, jenom abych zachytil vůni jeho kolínské, abych zachytil alespoň zvuk z jeho masivní pracovny. Jsem jak prašivý pes, který se snaží chytit stopu. Jsem zcela ztracen, a ani se za to kurva nestydím!

Vydám se domem za zcela jiným účelem: najít matku. Pokud už jí to došlo, bude potřebovat právníka - mnohem lepšího, než jsme já nebo bratr.

"Matko, dobré odpoledne," pozdravím ji s úsměvem.

"Drahoušku, ahoj…" usmívá se nejistě. Skoro jako by se bála o své postavení v mém životě.

"Jak se dnes máte? Myslel bych, že budete u Marty, ostatně jako každé čtvrteční odpoledne…" zapředu s ní hovor jako s každou ženou, se kterou mám své cíle.

"A-ale, měla jsem… schůzku s jedním… právníkem."

Nechce se jí do hovoru…? Ale no tak, měla by to zkusit ještě jednou, musí se ode mne dozvědět jednu velmi důležitou věc… "S právníkem?" hraju překvapeného.

"A-ano. Nechtěla jsem… inu, stal ses, drahoušku, dědicem firmy, tvůj otec už…" odmlčí se, nejspíš se v tom chudák sama nevyzná, jak tyhle vztahy fungují. Její práce je dobře se vdát a mít děti, ne rozumět právům a financím.

"Otec…? O čem to mluvíte, matko? Co kdybychom se spolu posadili do altánu na zahradě, služky nám donesou čaj," kývnu na jednu, co stojí u schodiště a alespoň předstírá, že je zaměstnaná. "A vy mi povíte, co se to tu děje."

Naštěstí mne poslechne, ačkoli tuším, že je jí to trapné. Nabídku jí rámě a doprovodím ji do altánu, kde se posadí poněkud ztěžka.

"Já… já už to nevydržím," prozradí mi téměř v slzách. "Já vím, že se ode mne očekává, abych… ale vždyť… bože, je příšerný!"

Jistě, můj otec je vulgární člověk a tuším příšerný manžel. "Ah, ano. Musím… s vámi souhlasit."

"Já… já opravdu… musím říct, že se… bojím se, co se stane, protože… si jsem jistá, že váš otec… něco udělá, nechce… a já už to nedokážu vydržet!"

Podám jí kapesník a nechám ji, aby se vybrečela. Chvíli to trvá, než se opět pustí do hovoru. "Netuším, co se teď stane. Firma… byla přepsaná jenom na tebe a Zayn… Zayn může skončit ještě hůř než já a to jako matka nemohu dovolit! Není to… miláčku Harry, není to nic proti tobě, pořád tě miluji jako vlastního, ovšem prosím, pokus se pochopit, že mám… mám strach, co může… vůbec nevím, co mám dělat."

"Matko," vezmu její dlaň do své a políbím její hřbet. "Ujišťuji vás, že vám plně rozumím."

Konečně.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama