Kapitola pátá

28. července 2018 v 23:16 | Kayleigh |  Monstrum
Ahoj,
nevím, jestli si ještě někdo pamatuje povídku Monstrum, ale kdyby náhodou jo, napsala jsem další díl. Začínám být trochu nervózní, čeká mě dovča, takže balím, chápete. (Kdo by to bol povedal že balit kufry je náročnější než balit slečny.) Za beta děkuji Sbalené v Kufru.





Otec se vlastní vyprojektované budově, v níž obrovskou firmu vybudoval od píky, vyhýbá jako čert kříži. Hosty přijímá ve svém letním sídle, partnery na soukromé jachtě nebo v nejlepších podnicích na celém světě. Matka na druhou stranu oceňuje otcovu potřebu cestovat - Flo není malý, ví, že sňatek nebyl z lásky. Ostatně, on také nebyl počat proto, aby byl milován. Florian otce vídal jako dítě velice málo, většinou vůbec, a když už jej viděl, otec mu neměl čas věnovat pozornost, a dost dobře možná se mu i záměrně vyhábal. Když poté Flo nastoupil na univerzitu a každý rok studoval v jiné zemi, protože papá měl potřebu si dělat známé na různých místech, nevídal otce vůbec - a ten se to jednou ročně, většinou okolo Vánoc, snažil vynahradit. Florian otci nevyčítal nezájem, naopak mu vyčítal spíš to, že se to teď, zbytečně o jedno, dvě desetiletí později, snaží napravit. Vlastně jsou z toho spíš trapné momenty ticha a velice naléhavě předstírané telefonáty na obou stranách genetické větve. Proto Flo málem zakopne o práh vlastní pracovny, když se vrátí z oběda s holkama, když spatří svého otce stát za pracovním stolem shlížeje na rušnou Třetí ulici pod nimi.

A tak se hora vydala k Mohamedovi…?

"Otče, ehm, dobré odpoledne," pozdraví ho Florian trochu roztřeseně, kontrolu nečekal, natož ve vlastní pracovně.

"Dobré," odvětí téměř všemocný Nathaniel Rafael trochu příkře. Pravda budiž taková, že je to otcův neutrální tón, kterým nemíní nic zlého. Floriana to vždy trochu děsilo, ale ví moc dobře, že jeho otec není zlý nebo násilnický muž.

"Čemu vděčím za návštěvu?" pousměje se Florian a zavře za sebou dveře.

"A ti lidé na chodbě?"

"Pohovor na osobní asistenci," upřesní mladík a gestem otci nabídne vlastní křeslo za stolem, sám se posadí do křesla, jež je v prvé řadě určeno pro hosty.

"Ah, konečně. Ptal jsem se Atala, jak se ti tu daří," Nathaniel se odmlčí a povolí si knoflíček saka, Florian zalituje, že si nevzal oblek, cítí se před otcem skoro nahý. "Prý jsi tu zavedl pár změn se seniory firmy. Chystáš se založit další oddělení, došlápl sis na fakturace a dost lidí vyhodil... "

Florian nereaguje, čeká na otcův verdikt - je to jeho firma, Flo je sice ve výkonné pozici, ale stále není výkonný ředitel ani majitel firmy. Teoreticky vzato Flo nemá nejmenší právo zakládat oddělení a dělat čistky.

"Taky jsi změnil pořadí plánování porad. A to nemluvím ani o tom, kolik práce mají manažeři - a veškerou musejí vykazovat. Byl jsem na saldu a každý tam zná tvoje jméno. Nenávidí nový systém, který jim zakazuje chodit kouřit každou hodinu. A to nebudu zmiňovat přemístění front office do centra," otec se opře do židle a pozorně si svého syna prohlédne. Florian má na sobě zase ty svoje holčičí barvy, otec si ale nemůže pomoct, musí uznat, že jeho syn vypadá… zdravě, sebevědomě a v těch barvách mu to podivně sluší. Není to nic, co by si na sebe vzal Nathaniel, jistěže, ale jeho dítěti tohle podivné mladické oblečení sedí dokonce i tady, v kanceláři zástupe ředitele. Možná měl Beatrice, svou milovanou ženu, víc poslouchat. Jenom to, že jeho syn nemiluje fotbal a nechodí na pivo, neznamená, že nemůže být perfektní ve své práci.

"Na to, že jsi u teprve půl roku, to zvládáš docela dobře," zabručí a Floriana málem odvezou. Mužná pochvala? Od otce? Vážně?!?

"Mám dobré učitele," odtuší Flo, aniž by dal najevo, jak moc jej otcova pochvala ochromila.Ve skrývání meocí je rozhodně mistr.

Otec spokojeně zabručí a nahlédne do Florianova denního plánu v laptopu - on a otec mají stejné heslo k systému, což Florian ví, takže do denního plánu zahrnuje čistě a pouze pracovní věci, stejně jako se soustředí na to, aby všechny dodržoval. Pochvala od otce je pro něj důležitá stejně emocionálně jako traumaticky. V podstatě si za to může Nathaniel sám - i za ten Florianův daddy kink.

"Atala tvrdí, že jsi horší než já," vzhlédne otec od monitoru. "Pracuješ víc. Jsi tu často."

Proto přišel…? Vyzvídat, jestli se jeho jediný syn nehroutí? "Práce… mne baví, otče."

Dává mi pocit moci, -o ale otci samosebou nehodlá prozradit.

Nathaniel pohlédne svému dítěti do očí. Je tolik jiný než on sám; není v něm mnoho mužnosti ani respektu, na pohled je to takové zmoklé kotě. Přesto je ale dost schopný na to, aby vedl téměř celou firmu sám. A že ho nebaví hokej? S tím se Nathaniel snadno smíří.

"Chtěl jsem… původně jsem tě chtěl jenom vystrašit. Dát ti celou firmu na starosti a sledovat, jak se s tím pereš a jak panikaříš a až eventuálně ti pomoct. Chtěl jsem… ti dát lekci," Nathaniel umí být velmi tvrdý na své podřízené, nehledě na to, že se jedná o vlastního syna. "Za to, jak rychle ses snažil nastoupit na mé místo. Arogantně jsi se viděl v mém křesle a já jsem ti chtěl ukázat, že to není žádná legrace, tolik zodpovědnosti, ale tys… jako by ses pro to narodil."

Florian se rozhodne nebrat si otcova slova osobně, chápe, že se svým způsobem jedná o kompliment, ovšem jediné, co z jeho slov Flo cítí, je opět zklamání. Rafael mladší zkrátka není svůj otec, nemá na to, je o tolik horší, o tolik slabší, o tolik méně zkušený. Chybí mu jakási jiskra, přirozená autorita a charakter, který nepřipouští ústupky a druhá místa.

Florian je zkrátka jiného kalibru. Zapřísahá se, že nepromluví, dokud otec nepoloží otázku. Je to jediná rozumná cesta, jak se svým zploditelem slušně hovořit. Nemá cenu si brát jeho slova k srdci - Nathaniel je šéf, velký boss, leader, není to tatínek, který by vychovával děti nebo byl někomu vzorem.

Synova mlčenlivost Nathaniela vpravdě poněkud rozrušuje. Kde je ta mladická energičnost, která nutí cmladé muže být rozhněvanými a přirozeně rebelovat, odporovat přímému nadřízenému? Kde je ta bojovnost, touha dokázat, že je lepší, mladší, silnější, dravější? Nathaniel nerozumí, na jakém konceptu Florian funguje, pokud to není zastrašování zaměstnanců a ledová maska profesionality, která eventuálně nejspíš ani maskou nebyla Nathaniel jednoduše nerozumí. Nechápe koncept, kdy Florian používá jako výkonný ředitel (či jeho zástupce) něco jiného než ledovou profesionalitu - otec byl prostě takový. Neublížil - ale ani nepohladil.

"Jsem… překvapený," shrne otec svou řeč.

Florian si není jistý, co se po něm chce. Potřebuje promluvit, jeho mlčení je divné, ale otec stále nepoložil otázku. Otce to očividně frustruje stejně jako jeho dítě.

"Nikdy by mě nenapadlo, že… bys v tomhle mohl být opravdu dobrý," pokračuje Nathaniel, jako by nevěděl, jak ze syna dostat kloudné slovo. "Že mě vůbec nebudeš potřebovat, a očividně firmu vedeš k úspěchu, podle toho, co vidím ve statistikách. Moji manažeři jsou s tvým vedením spokojeni. Atala je... nadšený. Mě nikdy ani nenapadlo, že bys tohle mohl... zvládnout."

Díky za důvěru, otče, poznamená v duchu Florian, navenek však nedá nic znát, pouze mírně ukloní hlavu. Což otce očividně zmate. Chvíli na syna hledí jako zjara, pak si odkašle a znova pohlédne na obrazovku světle růžového Apple laptopu. Barvy si všimne, ale neokomentuje ji, nebo alespoň ne nahlas - profesionál.

"Je… je něco, co bych mohl udělat, když už tu jsem?"

Konečně otázka. "Všechno, co si žádá tvou pozornost, předávám na tvůj hotspot nebo rovnou do mailu, pokud je to nezbytně nutné. Snažím se všechno plánovat tak, aby to stačilo podepsat jednou za dva týdny, kdy docházíš do kanceláře. Když se naskytne něco urgentního, přivezu to s sebou na rodinnou večeři. Netušil jsem, že přijdeš, nemám u sebe nic, co bys mohl vyřešit, pokud ovšem není něco, co tě vyloženě zajímá."

"Zajímá...š mě ty," trvá na svém Nathaniel, stále s tím zvláštním výrazem ve tváři. "Chtěl jsem… tě ztrestat za tvou troufalost. A přitom bych se spíš… měl stydět. Že jsem tě podceňoval. Neviděl tvůj talent."

Na to Florian rovněž nemá co říct, a tak mlčí, hlavu mírně skloněnou, aby zdůraznil svou submisivní pozici. Otce je lepší nedráždit.

"Vlastně mě… tvá matka, hm, mě vyhnala, abych se… omluvil. Že jsem ti křivdil."

Florian se nebude s otcem hádat. Nic po něm nechce - dávno pochopil, že do vínku dostal bohatství, krásu a talent, nikoliv rodinné štěstí, lásku a porozumění. Nehodlal si nikomu stěžovat, vyhovovalo mu to. A že měl krušné dětství? To přece miliony jiných.

"Hnal jsem se do této práce ne proto, že jsem se chtěl vidět na tvém místě. Nechtěl jsem působit, že tě vyhazuju ze tvé pozice. Chtěl jsem, abys mě vnímal jako syna, abys mě bral jako sobě rovného, abys uznal, že i já na to mám. Abychom měli něco společného, abych se ti vyrovnal na profesionální úrovni. Nikdy jsem tě nechtěl nahradit. Myslel jsem, že když budu stejně dobrý jako ty, začneš mě mít rád." Florian vstane z křesla a upraví si svetřík. "Dnes už vím, že takhle vesmír nefunguje, otče."

Florian se na šokovaného otce pousměje, skloní hlavu a zapře se dlaněmi o opěradlo křesla, ze kterého právě vstal. "Pakliže není nic, co bych pro tebe mohl udělat, musím tě požádat, abys dal prostor adeptům na post mého asistenta, nerad bych je tu držel přes půlnoc."

Vyprovodí šokovaného otce ze dveří. "Pozdravuj matku."

Otec položí dlaň na synovo zápěstí a mezi zárubněmi mu řekne: "Vedeš si skvěle. Pro tuhle pozici jsi jako stvořený."

A řekne to dost nahlas na to, aby to slyšelo nejenom celé oddělení, ale i jeho potenciální asistenti v hale. Florian se červená stejně, jako se cítí poctěn.

"Děkuji, otče," mírně a krátce skloní hlavu, otec jeho gesto napodobí a oba dva se cítí stejně hrdě jako trapně.

Nathaniel Rafael se otočí a hrdě odejde z pracovny svého syna, který ještě moment zůstane stát mezi dveřmi, než zachytí pohled asistentky oddělení managerů, která na něj hledí přes dvoje brýle (jedny na čtení, které si nasazuje, když luští křížovky, a druhé do dálky, které drží v ruce před očima, aby jí neuniklo jediné mrknutí šéfů firmy). Rafael mladší zvedne bradu - ještě dnes bude celá firma vědět, co velký boss řekl svému synovi ohledně vedení firmy. A otec si toho musel být vědom.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama