Kapitola 37.: Zayn Malik.

9. srpna 2018 v 10:25 | Kayleigh |  Velmi neortodoxní hry
Dobrý den,
moje milovaná se učí a já se nudím, takže je čas na další gayporno. A tak třeba hry, no, proč ne. Za beta děkuji TÉ PIČE CO MÁ ZA SEBOU VŠECHNY ZKOUŠKY HELLYEAH. A Hele.




Nemám přinejmenším náladu na nějaké pikareskní hry.

"Zayne, miláčku," ozve se za mnou trochu roztřeseně.

"Ah-ah, matko, jste v pořádku? Mohu pro vás něco udělat?" zazmatkuju, matka nevypadá zdravě.

"Jsem-jsem v pořádku, drahý, nemusíš se bát. Jen jsem ti chtěla říct, že tě moc miluju. A že na tebe jsem moc pyšná."

Navzdory své povaze skoro zčervenám. "I-i já vás miluji, matko."

Položí mi dlaně na předloktí, jemně stiskne, já se skloním a ona mne políbí na čelo. Zamrzí mne, že jsme na sebe neměli posledních pár měsíců tolik času. Kdybych to býval věděl, jak tohle všechno dopadne, věnoval bych se jí více. Ostatně je to v mém životě jediný člověk, kterému můžu věřit, zdá se.

Stihnu se sotva oholit, když mi zazvoní telefon. Calder. Jistě.

"Dobré odpoledne, pane," pozdravím slušně. "Všechno v pořádku?"

"Ano, ano, jenom bych… chtěl bych vás požádat… o konzultaci ohledně… jednoho případu. Máme… jsem- jsem trochu na vážkách, nejsem si jistý… a váš výstup na benefičním večírku… přinutilo mě to se… zamyslet."

Ale ne.

"Ah, samozřejmě, ovšem… kdy by se vám to hodilo?" zeptám se.

Doufám, že hysterie není z mého hlasu nikterak patrná, to by bylo trapné. On očividně potřebuje ve své firmě Harryho, nikoliv mne. A pokud referuje k benefičnímu večírku, je pravděpodobné, že se tam událo něco, čemu já vůbec nerozumím, takže z toho nemůžu těžit. Páni, je náročné mít zásady a můj charakter. Člověk tuhle hru pak nemůže vyhrát, navzdory neortodoxnostem. Ah, jak jsem byl arogantní a troufalý, ještě před pár týdny…! A pak začala celá tahle maškaráda a já neměl čas si ani zajít na kosmetiku, natož abych věděl, kde je právě teď můj bratr a co, při rozumu, chystá.

"Ideálně co nejdřív, ale chápu, že jste velice zaměstnaný člověk. Váš otec říkal, že jste téměř celé dny ve firmě…"

Am I now…?

"A-ano, to víte, spousta věcí je na tomhle postu pro mne nová," neumím lhát, a tak se vykrucuju - ale nic z toho, co říkám, není lež - spíš se to týká něčeho jiného, než k čemu Calder referuje. "Inu, nemyslím, že by byly vhodné dopolední hodiny, určitě chápete, že jsem vytížen."

Musím začít chodit po pohovorech a doufat, že červený diplom zabere.

"Jistě, jistě, vlastně jsem… rád bych vás pozval do prostor naší firmy, pokud by se vám to hodilo… nejlépe ještě tento týden."

"Pokud to natolik spěchá, můžeme se domluvit už na dnešek," navrhnu a doufám, že se do toho nezamotám.

Tahle bratrova hra na kočku a myš se obrátila proti mne způsoby, o kterých jsem netušil, že existují. Bohužel s tím ale já nic nenadělám, naopak pokud si bratr všimne, že začínám pomalu ale jistě mít přehled, mohl by ještě přidat na úsilí.

"To by- to by bylo skvělé, jistě- jistě bych vás ale rušil," a táhne se Calder.

"Ne, pane," odporuji. "Nikdy nerušíte, to vás ujišťuji. Hodí se mi dnešní den, nemám skutečně program, další dny je to ovšem náročnější."

Ani nevím, jestli v té době ještě vůbec budu v tomto domě. Jestli ještě budu moci předstírat, že vůbec něco dělám, natož abych se měl kam vracet domů. Pokud se z tohohle půjde ještě nějak vyhrabat. Tonoucí se stébla chytá.

"V tom případě ano, jistě, velmi… bych vaši společnost… ocenil, pokud… dovolíte."

Dokonce i já se učím lhát a vymýšlet si a mlžit, abych přežil.

"Rád, pane. Brzy nashledanou."

Vplétám se do sítí bratra a vytvářím vlastní a jsem si jistý, že se mi to vymstí. A do toho se ještě chystám sejít s Calderem, jenž mne chce z nějakého mne neznámého důvodu vidět. Navíc chce očividně poradit v oboru, kterému za mák nerozumím. Nebo bych alespoň… nevím, já- já nevím. V šatně sedím několik minut. Nemůžu si vybrat boty, dvakrát volím špatný typ hodinek, jednou převlékám košili. I'm a wreck, and about to fall apart.

Bez dovolení si půjčím otcovo Bentley, protože kdoví, jak dlouho si takový luxus ještě budu moci dovolit. Pokud mne bratr hodí přes palubu, nebudu schopen se vyhrabat ani z těchto lží - což ale nejspíš nebudu muset, protože bude snazší si prostřelit hlavu. Když na sebe pohlédnu do prosklených domovních dveří Calderovy vily, nevidím ani desetinu toho muže, který tu stál rozhodnut, že sbalí Calderovu dceru, svede ji a bez vytáček se s ní ožení, ještě před několika málo týdny. Bože, byl jsem takový idiot...!

Otevře mi mladší z bratrů.

"Dobrý den, pane," usměji se mile a skloním hlavu, nestihnu se ani politovat. "Omlouvám se za toto přepadení, ovšem byl jsem pozván vaším bratrem."

"Dobrý den," asi je překvapen, neumím posoudit. Držím květiny, to mladšího Williama ovšem poněkud zmate. "Eleanor… tu není."

Nejdu za ní. "Jsou… pro Gladys, pane, pakliže je paní domu přítomna." Znejistím. Přijdu si nepřístojně už sám o sobě, natož pod zpytavým pohledem mladšího z bratrů.

"Zayne," osloví mne ten starší od schodů. "Dobrý večer."

"Dobrý večer, pane," kupodivu se náhle cítím uvolněněji, ačkoli je to velmi nebezpečný společník, mnohem víc než neškodný William.

"Gladys je… na zahradě," odpoví dodatečně mladší z bratrů, načež si přeměří svého sourozence. Má na sobě pracovní oblek, William naproti tomu na sobě má pouze polokošili a úzké kalhoty. Vypadá zvláštně ostentativně, jako by nevěřil ani Victorovi, natož pak mi.

"Rád bych ji pozdravil, dovolíte-li," umíním si.

William chce něco říct, ale Victor mi položí dlaň na rameno. "Šarmantní. Tomlinson nejde pozdravit ani mne, natož aby donesl květiny budoucí paní tchýni."

William semkne rty, ale nepromluví. Přijde mi to vůči Williamovi nefér, a hlavně vůči mladému Tomlinsonovi. "Neměl vychování, jakého se dostalo nám, pane. Pokud si toho žádáte, osobně se mohu ujmout jeho začlenění do společnosti. Dle mého skromného názoru se mu na benefici dařilo."

William stiskne rty do ještě užší linky. Victor věnuje svému bratrovi ještě výmluvnější pohled než před několika vteřinami, ale netuším, co to znamená. Můj milovaný a soběstačný bratr by to jistě věděl.

"Jste laskav, ale myslím, že to zvládnu sám," procedí William mezi zuby.

"Jistě, samosebou, pane," přisvědčím. "Ovšem chápu, že času není při tak velké firmě nazbyt. Květiny potřebují do vody, směl bych pozdravit paní domu?"

Victor se ušklíbne a pokyne mi k terase, z níž je to na zahradu nejblíže.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama