54.: Šéfové šéfů mých šéfů na Odboru Záhad.

4. září 2018 v 11:41 | Kayleigh |  Prokurátor
Dobrý den,
ono to vypadá, že vás ignoruji, ale není to pravda. Já jsem zkrátka zapomněla, že mám blog. Neměje mi to za zlé. Tady člověk organizuje výlety a seance a dovolené a setkání po pracovní době a podobně, a jednoduše zapomíná na důležité věci. Zato jsem napsala díl Prokurátora. Za beta děkuji Hif.



Až teď mi dochází, kolik šancí jsem měl, vycouvat. Od počátku. Dokonce i v době, kdy už jsem věděl, na čem jsem. Když jsem nastupoval k první vraždě z těchto pěti. Dokonce ještě u třetí jsem ještě měl možnost. Na kampusu u posledního mrtvého ministra zahraničí jsem mohl couvnout. Mohl jsem ustoupit, kdykoliv od toho dát ruce pryč, přestat se snažit v tom najít smysl, vrátit se do Japonska a zapomenout, že něco takového vůbec bylo, zapomenout na Plagiátora, Profesora, nikdy nepoznat Wilsona, nikdy se nenechat strhnout touhle slastnou zkázou.

Teď už couvnout nemůžu. Teď už jenom vyčkávám, plánuju, tuším, spřádám, hledám skuliny a mezery, zkoumám a sleduju, snažím se nezasahovat - ale jedno musím Plagiátorovi přiznat; nemusím se ohlížet přes rameno. Vím, že nás nikdy nikdo neodhalí. Krytí mají neproniknutelné.

Opřu se o kuchyňskou linku a pozoruju Wilsona, jak vyčesává koťátko. Je to příjemný pohled, nevinný, čistý.

"V pořádku?" šeptne Wilson.

Na jeho místě bych se bál. Plagiátor nemá radost, že tu Wilson je. Nejspíš se to váže k jejich minulosti. Wilson sám ostatně řekl, že ví, co se dělo předtím, než se Kayleigh stala Plagiátorem, ale že neví, co se dělo předtím, než se Ona stala Kayleigh. Ostatně, to asi neví nikdo vyjma Profesora. A ten přece mlčí jako hrob.

"Jistě."

Přítomnost Plagiátora v bytě, v mé blízkosti, je uklidňující. Vím přesně kde je i co dělá, vím, že leží nahá v mé posteli a pokračuje v příbězích, které rozepsala Ona. Baví se se čtenáři Jejího blogu, scrolluje po tumblr, občas slyším její smích.

"Jsi na její straně," usoudí, načež se uchechtne. "Tak moc jsi ji nenáviděl. Chtěl ji zabít. A najednou…"

Trhnu hlavou. "Vyjmenuj mi další možnosti."

Chvíli mlčí, pak najde můj pohled: "Myslel jsem, že s tebou vím, na čem jsem."

Až teď mě napadne, že se do mne nejspíš zamiloval. Sklopím hlavu a prohrábnu si vlasy, odlepím se od linky a přejdu k němu. Kočka seskočí ze židle, on odloží hřebínek a já se posadím k němu na zem. Obejmu ho jednou rukou a stejně jako Kayleigh v koupelně, i jeho políbím na čelo.

Jeho mrtvé tělo padne k zemi jako první, vím to.

"Pokud chceš informace, zeptej se. Jsme partneři, nemám důvod ti cokoliv tajit."

Stejně jako si může myslet, že se mu straním a záměrně mu nesděluju naše plány, abych ho mohl zradit, může si i myslet, že ho držím stranou, aby se mu něco nestalo.

"Jednomu z nás lžeš," míní. "A vzhledem k tomu, že Plagiátorovi lhát nebudeš, není snadné uhodnout, kdo půjde z kola ven."

"Proč bych měl lhát?" zeptám se spíš vyzývavě. V podstatě mě to urazilo, ale rozumím jeho strachu.

"Skrýváš. Nevím co, jestli sebe nebo něco jiného, nějaká zadní vrátka, ale se mnou nepočítáš."

Obejmu ho a on se nechá, ale chvíli ho musím přesvědčovat, aby zvedl hlavu a nechal se políbit.

"Spal jsi s ní?" divím se, že klauzi skutečně položí jako otázku. Není to snad zřejmé?

"Ne."

"Ale chtěl bys," tohle už otázka nebyla.

Zcela nečekaně nepohnu při lži ani brvou. Místo výčitek ho políbím znovu. Rozběhne se mi husí kůže od ucha až ke stehnům, ale můj partner si tento aspekt vyloží jako vzrušení a já ho nehodlám opravovat. Povalí mě na zem a osedlá si mě, načež se ke mne znovu skloní a políbí mě silněji, agresivněji. Vím, o co se snaží.

Jsou věci, které si nevyšukáš, Wilsone.

Plagiátor nám nechá soukromí dlouho, slyším ho na schodech. Zastavil se, samozřejmě, aby mohl sledovat náš trochu zarputile zoufalý souboj. Wilson si všimne společníka dlouho po mne, ale má alespoň tolik slušnosti, že se ode mne odtáhne a urovná si polokošili. Já se zvednu a dopiju kafe. Plagiátor mlčí, přesto v místnosti tuším zvláštní atmosféru. Jako puding, ne a ne se vyhrabat ven. Jako bych klouzal po okraji misky zpátky do hutného a sladkého krému. To teď musí cítit Wilson.

"Všechno v pořádku?" zeptá se s lehkým úsměvem, jako by se nic nestalo.

"Vlastně… jsem čekal pozvání," nakloní hlavu Plagiátor ke straně. Vlasy má vyčesané do drdolu a nemá na sobě ani smítko makeupu. Je pořád nádherný, neskutečně atraktivní. Je to spíš aura okolo něj než skutečná krása, ačkoli ani na té Plagiátor neztrácí.

"Mám nějaké… pochůzky. Doufám, že tu budete hodní."

"Rádi bychom vám dělali společnost," navrhnu nenuceně. Skoro mě překvapí, když přikývne.

"Pokud víš, do čeho jdeš…"

Dopiju kafe a strčím ruce do kapes, aby nebylo tolik znát, jak se mi třesou. Vrátím se nahoru pro kravatu, sako, civilní zbraň. Nejsem ve službě. A pořád mě chce vidět prezident. Můžu se vymluvit na to, že nejsem vedoucí akce, ovšem pochybuju, že bych Kayleigh donutil ke konzultaci s INTERPOLem. Když se vrátím dolů, oba dva zmlknou velmi náhle. Rozhodnu se to nekomentovat, ačkoli pořád nevím, jestli jsou Wilson a Plagiátor proti mně, nebo jestli je Plagiátor proti nám oběma, nebo jestli jsme s Plagiátorem proti Wilsonovi. Nevím. Ale jsem si jistý, že jeden z nás půjde z kola ven.

"Půjdeme?" zeptám se obou svých společníků.

"Wilson má práci," odpoví mi Plagiátor a nasadí si na hlavu klobouk.

"Dobrá. Uvidíme se na večeři v Royale?" zeptám se.

Plagiátor vzhlédne a několik vteřin mi pátravě hledí do očí. "Musíme do centra, Royal je pak z ruky, možná bude lepší Loges."

Přikývnu a nechám Plagiátora otevřít dveře. Nemám odvahu pohlédnout Wilsonovi do očí. Myslím, že budu řídit, ale Plagiátor tu má řidiče. Nejsem Francouz, nevyznám se tu. Nevím, co čekám, ale když staneme před centrem tajných služeb, rozhodně nečekám, že před vchodem na nás bude čekat Šéf programu kriminalistiky a Šéf mezinárodního programu kriminologie. Jsem ale chytrý a netvářím se překvapeně. Můj Šéf oddělení mezinárodních vražd právě vystupuje z auta.

"Watsone," pozdraví můj Šéf. "Agente."

Plagiátor mu podá ruku, pak i oběma šéfům nadřazených programů INTERPOLu. Já ho napodobím. Dostanu přístupovou kartu, která platí jenom několik hodin a pohlédnu na Plagiátora, kterému je sice stejná karta nabídnuta, ale můj společník ji odmítne gestem, načež se postaví ke snímači otisků prstů u hlavních dveří a aniž by mě to překvapilo, hlavní dveře se otevřou.

Slyším Šéfa programu kriminalistiky, jak se ptá, kdo to je. Můj šéf odpoví, že se jedná o Profesorovu výpomoc. Řekne to tak významně, že i kdyby nikdo z dalších členů naší skupiny nevěděl, kdo Plagiátor je, teď už budou všichni předstírat, že ví přesně, o koho se jedná. Moje přítomnost nebyla zpochybněna. Projdeme několika chodbami a dveřmi a jedeme třemi různými výtahy. Většina celého centra tajných služeb se nachází pod zemí a já si záhy připadám jako Harry Potter na oddělení záhad. Do posledních dveří mne ani karta nechce pustit, Plagiátor musí projít testem sítnice, aby se nám dveře otevřely a my nezalarmovali nějaké swat jednotky nebo něco, že se snažíme vloupat na smrtelníkům utajená místa. Přijde mi to tak směšné, že když vstupujeme do místnosti, musím si odkašlat, aby mne rty neprozradily. Mám tendence vytáhnout z nečekaného místa dokument Plagiátor a začít ho předčítat nahlas.

V místnosti totiž sedí prezident a Profesor, neformální setkání, oba mají nalitý bourbon. Šéf kriminologie vypadá jako ředitel Furry, jenom je vyšší, trochu mladší a o dost nabouchanější. Ale vyzařuje stejnou auru respektu a má hluboký hlas. Podám ruku Prezidentovi, Profesorovi stisknu rameno, vypadá zdrceně. Skoro se rozhihňám. Plagiátor protočí oči, ale nejspíš si všimnu jenom já. Když podává ruku prezidentovi, mírně ukloní hlavu. Je to tak očividně submisivní gesto, až se mi z toho skoro postaví.
 


Komentáře

1 Héra | 4. září 2018 v 13:04 | Reagovat

Kurva to mi chybělo jak sviň

2 ... | 5. září 2018 v 9:21 | Reagovat

Já chci watsona domů.

3 Janča | 5. září 2018 v 12:47 | Reagovat

Layout je sice nějaký nedodělaný, ale Prokurátor byl i tak super :)))) Díky moc :*

4 Kayleigh McCamyo | Web | 5. září 2018 v 12:51 | Reagovat

[1]: díky :D mi vlastně docela taky.

[Smazaný komentář] ... si ho vem tyvole, aj s Plagiátorem :D já to nechci :D

[Smazaný komentář] no jo, blog blbne, pardon. Ale děkuji, jsem ráda, že to ještě někoho baví :D

5 Tsin | 11. září 2018 v 13:08 | Reagovat

Tenhle druh zábavy mi chyběl :3 Děkuji

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama