Kapitola 38.: Milostné eskapády elitářských sviní.

6. září 2018 v 9:38 | Kayleigh |  Velmi neortodoxní hry

Zdravím, moje utěrky od oleje,
pekla jsem bublaninu, a smažila řízky, takže je přirozeně všechno všude, včetně oleje na stropě a podobné sračky. No znáte mě, ne. Za chvíli musím do práce, čeká mě tam můj gymnastický míč a můj stůl (kde v podstatě spím). No a taky potřebuju něco probrat s kolegyní, víme. (We got a rat.) Za beta děkuji Andy.




Nemám moc času, potřebuju, aby to s Calderem vyšlo a můj ubohý bratr mi hraje do karet, aniž by to nejspíš tušil. Skoro chci, aby se pokusil vzepřít, aby mi rozhodil šachovnici, abych po něm musel uklízet další nepořádek. Chci, aby se mi vzpouzel, abych měl důvod si jej zkrotit. Nechci nic než právě to - absolutní kontrolu nad svým nádherným naivním bratrem. Neortodoxní. Protočím nad sebou oči, dopiju brandy a převážu kravatu na cafe knot, přece jenom trochu formálnější. Ještě jednou převážu na trinity, načež kravatu shodím a vezmu si francouzskou.


Užívám si to, zjistím, když se na sebe podívám do zrcadla. Usmívám se, ale mám v oku tu lišáckou jiskru, kterou tolik milují starší muži, kteří hledají povyražení. Na nevinného milence jsem ale starý, proto tuším se Cowell chce sejít tak brzy. Nečekal jsem, že zabere, měla to být jenom taková legrace, rozšoupnutí se, možná trochu zčeřit elitářské vody něčím novým a zajímavým.


Před Brandy klubem napíšu zprávu otci, ráno mám nějaké pochůzky, do firmy se nedostavím. Pak už se jenom ukloním na recepci, kupodivu nemusím ani vytahovat kartu, obsluha mne pozná. Zvláštní, nejsem tu tak často. Posadím se do čtyřky, objednám si brandy a rozhodnu se vytrvat. Nestihnu se ale ani ponořit do svých myšlenek a Cowell už svléká plášť - muselo začít pršet.


"Dobrý večer," pozdravím ho a postavím se, abych mu mohl podat ruku. Cowell ji přijme s mírně zamračeným výrazem. "Pane? Všechno v pořádku?"


"Ale ano, jenom jsem… měl jsem divný den…"


"Pane?" popoženu ho. Chci si povídat, Cowell je zvláštní společník, nikoliv nepříjemný nebo nevítaný.


"Dnes jsem měl… rozhovor s mladým panem Irwinem a doktorem Feldmanem… o… víte, jejich vztahu, který se dostal na veřejnost. Měl jste… pravdu, někdo se snaží podrazit autoritu univerzity, zvláště naší fakulty. Kromě toho mám poslední dobou, od těch fotografií, víte… zvláštní pocit. Že mne někdo sleduje, nemohu si.... pomoci."

Zamračím se a chci promluvit, ale číšník chce znát objednávku. Cowell pohlédne k mé sklenici, poloplné, a objedná dvě další, téhož. Věří mi ve výběru alkoholu…? Páni, jsem na jeho žebříčku oblíbenců nejspíš hodně vysoko. Počkám, než číšník odejde, pak se zeptám tiše a francouzsky.

"Máte pocit, že vás někdo sleduje, pane?" kdyby Michaela chytil, byli bychom v prdeli.

Pozvedne obočí, ale mé francouzštiny se chytí. Uši jsou všude. "Asi… asi jenom přeháním, co já vím, v posledních týdnech jsem… jako na trní, aniž bych věděl proč."

"Čeká vás nějaká změna, pane? Je důvod, proč by se vás někdo snažil kompromitovat?" naléhám. "Pokud ten pocit máte, možná by nebylo špatné si pořídit doprovod, který by dohlížel na vaši bezpečnost."

"Já nevím - nevím. Mohl… mohlo by to souviset s volbami do akademického parlamentu. Je několik lidí, kteří se snaží mé šermířské místo prezidenta akademické obce ukrást. Může to být z toho důvodu."

"Jak by váš osobní život ovlivnil ten akademický, pane?" nechápu.

Cowell se dobrosrdečně rozesměje: "Jste tak naivní, mladý Harry. Podívejte, v jaké branži se pohybujeme. Jenom člověk čistých mravů a vysokého, elegantního postavení si toto místo může dovolit. Naše společnost je vysoce elitářská a žádné přešlapy se netolerují."

"To nemění nic na tom, že je jedno, co děláte ve svém volném čase, pokud jste stále perfektním vzorem a jedním z nejlepších akademiků na světě. Tedy, pokud se nedopouštíte něčeho ilegálního, ale tato představa je skutečně směšná."

"Děkuji, že o mne smýšlíte takhle vznosně. Ale…" protočí prstenem na levém malíčku s logem univerzity. "Ani já nejsem svatý."

"To nikdo, pane," míním. "I kdyby vás někdo sledoval, co je to nejhorší, co by zjistil?"

Cowell se na mne podívá zpytavým pohledem, čemuž se mírně usměju.

"Nemusíte odpovídat, pane. Zcela upřímně nejspíš tuším, nezlobte se, prosím, že se občas… společensky dobře pobavíte."

Cowell pozvedne jedno obočí a chvíli čeká. Nevím, jestli si to můžu ve své pozici dovolit, takže jenom mírně ukloním hlavu a chopím se své brandy. Dopiju ve chvíli, kdy se vrátí číšník se dvěma sklenicemi. Připije mi opatrně a nepromluví několik dalších minut.

"Nezměníte na mne názor?" zeptá se pak, anglicky.

"Proč bych měl, pane," řečnická otázka.

"Spousta elitářů by to považovala za nemorální," míní, protočí sklenku v ruce a napije se ještě jednou, požitkářsky, skoro umělecky. Napodobím ho, než si rozmyslím, co říct.

"Nejspíš ano, veřejně… o tom mluvit, ano. To nejspíš ano. Ale udržovat své milenecké eskapády v tajnosti a užívat si jich plými doušky… nejste první a zdaleka ne poslední, pane. Ujišťuji vás, že každý takovou zkušenost má - elitář nebo ne."

"Nebudete… mi tvrdit, že to zraňuje Margaret?"

Pokrčím rameny: "Co oči nevidí, srdce nebolí. A pokud ji přímo neohrozíte… jak to říct, ehm, jistě mne chápete… nemyslím, že byste dělal něco, za co by vás měli pranýřovat, pane. Řekněme si upřímně, kdo se občas rád nevydá na takováto dobrodružství."

Pousměje se a položí sklenku na stůl: "Jste volnomyšlenkářský elitář. To se vidí málokdy."

"Zcela upřímně si myslím, že elitářství a naše rody, které si tak dávají záležet na těch setinkách královské krve, která nám proudí žilami, je přehnané. A vy, pane? Také se představujete jako profesor, a nikoliv jako vévoda. Jste pak stejně volnomyšlenářský jako já, ba mnohem více."

Cowell mne chvíli pozoruje, jako by čekal, kdy svým chováním prozradím něco jiného než co předstírám. To je ovšem moje síla: já s ním nikdy nic nepředstírám. Jsem zcela upřímný a proto mi tato hra jde tak snadno. Cowell je stejná kurva jako já.

"Vlastně proto jsem se stal akademikem," opře se do křesla a nakloní hlavu na stranu. "než být vévoda z Cornwallu, raději profesor. Vážený proto, co jsem dokázal, a ne pro to, co jsem zdědil."

To je úctyhodné, to nemůžu popřít. "Netušil jsem, že můžete v mých očích ještě stoupnout, pane."

Povytáhne obočí a znova se chopí francouzštiny: "I po tom, co jsem vám řekl?"

Pokrčím rameny. "Jak jsem řekl, nikdo není dokonalý a nikdo není svatý. Já sám se často oddávám podobným dobrodružstvím."

"Vy ale nejste ženatý," podotkne a znova se napije. Jeho francouzština má zvláštní přízvuk.

"Margaret je úžasná žena. Jsem si jistý, že vaše… eskapády by byly snadno vysvětleny. Vždy se vracíte domů, je to tak? A nepomýšlíte snad na ukončení manželství."

"Ne, ne, to proboha ne," vrátí se do angličtiny.

Skvěle. Jednoduše skvěle. Lepší to ani být nemůže. Ono mi to fakt asi vyjde. Celá tahle šílená neortodoxní hra mi snad doopravdy vyjde přesně tak, jak plánuju.

"Pak si přeci nemáte co vyčítat - oh, a někdo mi slíbil billiard," vstanu s uličnickým výrazem, a Cowell se na mne na moment podívá přesně tím výrazem, který naznačuje, že ho fyzicky přitahuju.

S Cowellem bude tato hra zábavnější než jsem doufal.
 


Anketa

Byli jste zde?

Ne. Nikdy.

Komentáře

1 Nikki | 6. září 2018 v 9:59 | Reagovat

O_O  O_O  O_O  O_O MILIJU TO :-P  :-P  :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama