Kapitola 39.: Zayn Malik.

14. září 2018 v 23:27 | Kayleigh |  Velmi neortodoxní hry
Ahojda,
faktis spěchám, takže jenom rychle, letí mi vlak. Za beta děkuji Andy.



Paní domu vítá zámeckou kytici starorůžových odstínů s pokorou a gesty, které se snad skutečně naučila na zámku. Tuším její napůl královskou krev, i proto se pokloním hluboce.

"Doprovodíte mne," usměje se a já, ačkoliv překvapen, jí nabídnu rámě. Oba bratři zůstanou v zahradě, Victor se vývojem událostí vůbec nezdá zaražen, William mírně.

"Jak bych vám svou situaci vysvětlila," začne Gladys, když s ní srovnám krok. "Vím, že o tom s vámi Victor již hovořil. Ale ráda bych… se zeptala osobně."

Nechám ji mluvit, ať už to je cokoliv. Nutno podotknout, že mám žaludek jako na vodě. "Madam?"

"Dvoříte… se mé dceři?"

Zcela upřímně mi vyrazí dech. Mám se pokusit zpětně sestavit svůj plán, nebo se držet neortodoxních her mého bratra…?! A jak si mám asi tak já vybrat?! "To by bylo nevychované, madam. Slečna je zasnoubená."

"Na to jsem se neptala, drahý," usměje se shovívavě.

"Ne, madam, slečně se nedvořím. Jak už jsem řekl vašemu choti, nemám žádný než přátelský zájem na vaší dceři a partnerský zájem na vaší rodině, pakliže mi odpustíte tak přímou mluvu."

V duchu padám na kolena a proklínám se do posledního pokolení.

"Omluvte mou troufalost, i můj zájem. Člověk vašeho formátu se dnes velmi těžko hledá."

"Neomlouvejte se, madam. Pokud jsem zanechal dojem, že snad dělám vaší dceři nemravné návrhy-!"

"Ne, drahý, ne, to samosebou ne. Ale… víte, manžel je… asketický, co se naší jediné Eleanor týče. A chce pro ni to nejlepší. A víte, celá naše rodina… inu, chápu, že se zamilovala, ostatně, tuhle chybu udělala v životě každá z nás... " usměje se téměř stydlivě.

Všimnu si, že mne zavedla k altánu, nikoliv zpět do domu. Pomohu jí vyjít tři schůdky, vysunu židli a s mírnou úklonou jí nabídnu posezení. Přijme bez poděkování a já ani žádné nečekám. Nerozepnu si sako, ale nenápadně upravím uzel kravaty. Špatně se tu dýchá, a zdaleka to není řídkým vzduchem, jenž předchází bouři.

"Chci jen říct," pokračuje Gladys, "všechny víme, co se od nás očekává. Velké rodiny jako jsou ty naše, a jistě chápete, co míním pojmem velké, si nemohou jisté druhy… běžností dovolit. Chápete, na co narážím, drahý?"

Ne.

"Jistě, madam," mírně se jí ukloním.

"Proto… moje otázka, drahoušku, nemějte… mi to za zlé, ale… naše rodina by si zcela jistě oddechla, kdybyste… jak to jenom říct... " odmlčí se a pohlédne mi do očí.

Ačkoli je věkem velmi blízko mé matce, nejpíš ještě o několik let starší, nemohu nevidět její atraktivitu. Dokonce i vrásky okolo úst a očí jí neuvěřitelně sluší a svý způsobem dodávají její atraktivitě. Být můj bratr, nejspíš se pokusím ji svést.

"Naše rodina by měla velký zájem na tom, abyste se pokusil Eleanor dvořit."

Má nádherné oči. Není vůbec podobná své dceři. Počkat. Co. "C-Co prosím?! O-omluvte mé, ehm, překvapení, madam, nechtěl jsem… ehm," odkašlu si a zkusím to ještě jednou. "Jste… chápu správně, co mi zde naznačujete?"

"Ano, drahý," usměje se shovívavě. "Je… v našem nejlepším zájmu, abyste… abyste se pokusil Eleanor vymluvit onoho chlapce. Musíte uznat, že on se k nám rozhodně nehodí. Naše rodiny jsou jako jabloně v květu - musíme chránit naše plody před veškerými negativními vlivy, jinak bychom se mohli rozloučit s úrodou, doufám, že mi rozumíte."

"A-ano, madam, jistě, ovšem... "

"Klid, drahoušku. Dobře si to rozmyslete, než mi odpovíte. Jistě mě doprovodíte na sobotní dostih, je to pravda? Moje Chandelieur startuje s číslem sedm, jsem si jistá, že to pro vás bude zážitek."

"Rád, madam, jsem velice poctěn a pozvání si cením, samozřejmě vás přijedu podpořit," ujistím ji a podám jí ruku, když vstane.

"Podívejte ty zahrady," rozhlédne se z prvního schodu do altánu. "Není to nádhera? Tyto Penduly jsme museli dovézt z Francie, mají tam nejlepší pěstírny. A podívejte ty wisterie, nejsou překrásné? Letos rozkvetly opravdu úžasně…"

Její cvrlikání o stromech a okrasné zahradě neposlouchám. Hučí mi v hlavě a absolutně netuším, co mám dělat. Paní domu mi právě řekla, že se mám dvořit Eleanor - to byl přece můj původní plán! Přesně takhle se to přece mělo stát, měl jsem si ji vzít, zdědit společně s ní firmu, měl jsem se mít božsky až do konce života - ale… ale. Harry mi jasně naznačil, že to se nestane. A Eleanor sama řekla otci, že ji nepřitahuju. Naznačili snad Eleanor, že by chtěli, aby si vybrala mne, proto je poslední dobou tak chladná? A měl bych přijmout tuhle nabídku, ačkoli vím, jak se věci mají?

A… co můj bratr?!
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama