56.: Hledání Plagiátora.

7. října 2018 v 21:51 | Kayleigh |  Prokurátor
Dobar dan,
- víte, to bylo taky někde v Olomouci. Jsem se vzbudil, a to jsem toho ani moc nepil meself, a prostě, první myšlenka, ještě su nebyla ani plně vzhůru, byla "dobar dan..... proč se neříká dobrý fin?" a tak jsem se nad tím zapopojebal, že su si nebyl jist, co že to je vlastně za myšlenku, takže jsem si domyslela, co že jsem to myslela, až asi o půl hodiny později při snídani. Ale jinak jsem opravdu zcela v pořádku a při smyslech. Za beta děkuji Danče, Hif, Fee Andy.



"Myslím si, že je načase vyhlásit protokol Plagiátor."

Můj názor nespustí ani vášnivý protest, ani pobídky mých nadřízených, že jsem zaujatý, ani žádný argument proti nemožnosti spuštění tohoto protokolu. Nikdo se nehlásí o důkazy, nikdo nechce nic vysvětlit.

Moje věta je akceptována, pravděpodobně, s tichým souhlasem, vystrašenou ostražitostí a nejistým pokukováním po Prezidentovi. Plagiátor mlčí a Profesor se na svou sklenku v rukách složených v klíně dívá zasmušile. Ticho se rozhostí na několik dlouhých vteřin nebo minut. Nejsou slyšet ani hodiny, ani šumění větru, ani tiché vrčení zářivek či zvuk puštěné klimatizace. Je tu úplné ticho. Na chodbách za dveřmi nikdo není, žádný zvuk nad námi ani vedle nás a mě napadne, že jsme v této místnosti z bezpečnostních důvodů ne proto, aby nikdo neslyšel nás, ale abychom my neslyšeli nic. Abychom si nemohli šeptat, aby tu bylo slyšet všechno, co si sotva pomyslím. Náhle se cítím na ráně, zranitelný a zcela holý. Instinktivně se snažím přisunout blíž k Plagiátorovi, snad pro pocit bezpečí nebo podpory, ačkoli se mi nejspíš ničeho nedostane. Mám ale pocit, že pod perfektně padnoucím sakem Plagiátorovi zběsile buší srdce. Jenom nevím, jestli strachem, nebo nadšením a touhou po dalším nebezpečí, další vraždě, dalším riskování, přičemž tuším, která ze dvou možností to bude, protože já osobně počítám minuty do další vraždy, schvácen a bez dechu, ale nic mě neláká víc než se ponořit do dalšího vyšetřování podle daného scénáře, který si ovšem teprve musím napsat.

"Věřím vašemu úsudku," promluví Prezident jako první a já navážu oční kontakt s mým Šéfem oddělení vražd, který mi odmítl uvěřit, když jsem mu totéž řekl včera.

"Pokuste se… elaborovat," vyzve mne Fury. "Proč?"

"Čtyři vraždy vysokých politiků. Žádný svědek. Žádní podezřelí, jenom záhy nalezený vrah, jako podle předlohy. Nemám důkaz, samozřejmě, je to jenom… pocit. Hrůzyplný pocit a prázdnota. Pocit, že se honím za vlastním ocasem. Že hraju podle scénáře."

Všechno vkládám do toho, abych se ani jednou nepodíval ani na Plagiátora, ani na Profesora. Vyprskl bych smíchy, znám se. Takhle hledím do očí Prezidentovi nebo Furymu. Je to snazší a taky očekávanější. Odmítám cokoliv pojit s předchozím případem Plagiátor, jenom mi přijde bezpředmětné hrát taškařici v loutkáči na vesnici, když můžeme na Broadway, ačkoliv uznávám, že Batman by se tam moc nehodil, ani kdyby byl sebebarevnější a gay.

"Může to skutečně být jenom pocit," ozve se Šéf. "Nemusí to nutně znamenat, že-!"

"Nezbývá mi," přeruší ho Plagiátor poněkud ostřeji, "než souhlasit s Watsonem. Uznejte, Alane, že něco na těchhle případech nehraje."

"Neříkám, že je to ortodoxní, říkám, že -!"

"Znehodnocujete názor jediného přeživšího případ Plagiátor," odtuší Plagiátor suše.

Mám neskutečnou potřebu se po čtyřech přeplazit k němu a vykouřit mu tady přede všema. Nechal bych ho udělat se mi na tvář, pokorně bych pak všechno olízal. Fakt všechno.

"Ne, to jsem neřekl, jenom jsem-!"

"Poukázal na to, co je zjevné, samosebou. Nemyslíte, že Watson je dostatečně zdatný na to, aby dokázal sám posoudit zda je příčetný či nikoliv, a je dost profesionální na to, aby uměl říct, zda je to jenom posttraumatický šok, traumatická paranoia nebo utkvělá představa, a kdy ho jeho smysly nešálí, nemyslíte, Alane?"

Můj Šéf zkřiví tvář a ta na moment jakoby zrcadlí jeho jizvu na krku. Fury si odkašle a dopije svou sklenku. Prezident si mě měří zvláštním pohledem, potom se podívá na Profesora. Nevím, jestli žádá svolení, nebo se na něčem mlčky domlouvají, nevím, jestli je tu nadřízený Prezident nebo Profesor. A co já vím, klidně to může být Naghini. Vlastně by to byl geniální zabiják - nenechává otisky prstů.

"Samozřejmě vím, že je Watson profesionál a-!"

"Pro vás," přeruší ho Plagiátor opět poněkud znuděně, "je to agent Watson. Osobně jsem měl skvělou příležitost si vyzkoušet spolupráci s ním, a jak už Profesor ví, jelikož obdržel mé hlášení, agent Watson je zcela kompetentní a zcela příčetný, a jako takový jediný vhodný k tomu, aby vedl vyšetřování těchto vražd a dalších tomu podobných. Pokud se tedy rozhodl spustit protokol Plagiátor, je zřejmé, že je to nejlepší možnost, kterou máme."

"Protokol Plagiátor byl sestaven jenom provizorně, nikdy jsme se nesetkali s takovým typem sériového vraha. Nikdy, co byla policie založena, nikdy, co jsme začali psát dějiny. Nikde, v žádném státě se neobjevil druh vraha, kterým byl Plagiátor," argumentuje Šéf oddělení vražd.

"Nebo stále je," slyším se promluvit.

V místnosti je ještě tišší ticho, než tam bylo po mém prohlášení o protokolu.

...Co že jsem to řekl?!

Nenávidím tyhle scénáře. Vím, že se Prokurátor vedle mě pousmál, ale schovává se za svým perfektním profesionálně vycvičeným kamenným výrazem. Ten parchant se musí neskutečně bavit.

Všechny pohledy se zase upnou na mě, jako bych právě z výstřihu vytáhl celou stáj Ferrari. Proč já vůbec mluvím. Kdo mi to dovolil. Proč mě sem Plagiátor vůbec přivedl. Proč mi před tím nedal náhubek. Nebo roubík. Nebo blowjob v kuchyni. Nebo kolík do zadku. Proč já vůbec ještě něco říkám.

"Jste si tou kompetentností jistý?" zeptá se s jistým despektem Šéf.

Prezident dopije svou sklenku a Profesor si odkašle, což může být jisté znamení pro Plagiátora, anebo jenom obyčejné zakašlání. Vypadám asi trochu směšně.

"Možná by nebylo od věci zprávu pro Profesora přepsat," přidá se na Šéfovu stranu Šéf Kriminalistiky, který vypadá spíš jako Popletal, víte, takový ten neschopný týpek, jak vedl ministerstvo Kouzel proti Brumbálovi.

Začínám si připadat jako Šéf oddělení záhad. Všichni na mě koukají a čekají, že znám odpověď na všechny záhady, jako byl jejich pán. Jak já mám sakra vědět, co se tu vlatně děje. Jsem pánem akorát tak svých ponožek, a to ještě jenom v úterky.

"Nebo bychom mohli nechat agenta vysvětlit, co tím myslí," nabídne Prezident schůdnější řešení.

"Co když jsme měli uvěřit… stejně jako u těchto jednotlivých vražd, že je vrah mrtev. Že vrah byl Daniel Thrawey, který při očividném souboji s Kayleigh zemřel. Měli jsme věřit, že byl vrahem on, ačkoliv byl někým nastrčen a skutečný vrah, ten, který všechno zosnoval, zůstal nepovšimnut, živ a zdráv?"

Další salva ticha. Páni, moje proslovy zde sklízejí obrovský ohlas. Kdyby raději dělaly něco užitečného, třeba sklízely kobzole. Aspoň by v zimě nebyl hlad - a takový bramborák bych si dal.

"Naznačujete, že vrah známý jako Plagiátor…nebyl dopaden?" zeptá se po chvíli ticha Prezident.

"Naznačuji, že Daniel Thrawey mohl být skutečně zodpovědný za všechny vraždy," vysvětlím klidně, "ale že zde byl někdo další, někdo ve stínech, kdo celý plán řídil. Připravoval si půdu, tak říkajíc, právě pro tohle, pro vraždy a atentáty, které se dějí nyní."

"Dejte mi důkaz," vyštěkne Šéf. "Alespoň jeden!"

"Žádný nemám," zavrtím hlavou. "Samozřejmě že ne. Ale zamyslete se nad tím, prosím. Alespoň na moment. Nebyl by pro toho, kdo vymyslel případ Plagiátor, geniální závěr právě tohle - zabít vraha, aby nemohl svědčit? Nebo to byla náhoda - Kayleigh dokázala… Daniela najít a zastavit, byla přesvědčená, že vraha má - ale co když tam byl někdo třetí, kdo usoudil, že bude lepší, když svět odhalí vraha a případ se uzavře? Kayleigh tak možná nebyla obětí Daniela, ale skutečného Plagiátora, skutečného vraha, který celý ten případ organizoval a vedl. A když tento stín viděl, že smrt vraha zabrala a usnadnila vyšetřování, protože mrtvé tělo neklade odpor ani otázky, položil se do tohoto případu - toho, na který trénoval, aby mohl učinit to, co doopravdy chce. Tohle už nejsou náhodné vraždy, předvádění se a závratná čísla mrtvých. Tohle je precizní, dotažené do detailu, nic není ponecháno náhodě. A my jenom chodíme a sbíráme mrtvé těla, přičemž u každého případu najdeme dvě - vraha a oběť."

 


Komentáře

1 Choi Yi Yoo | Web | 7. října 2018 v 22:16 | Reagovat

.... Jdi do háje. A pak zjistíme, že zdejší Plagiátor není Plagiátor z Tokia....

2 Angel | 7. října 2018 v 22:23 | Reagovat

I will murder u one day? Literally fuck you? ????? ??????????????

3 Hentai no Kame | 8. října 2018 v 16:10 | Reagovat

lul

4 Blangela | 19. října 2018 v 22:59 | Reagovat

Zůstala milionářkou za půl roku. To je mimochodem reklama  pod tímhle dílem. Fuj. Měla bys jim půjčit jednu z korektorek tvých povídek. x)
Jinak jsem zase dočetla za dnešek asi 20 dílů prokurátora a jdu umřít. Díky. Nebo ne. Koho zajímá, kdo je prokurátor/plagiátor, když je to sranda? A koho zajímá, jestli tví čtenáři, Watsonovi čtenáři, všichni čtenáři... zůstanou příčetní po dočtení téhle povídky nebo ne? Mě ne, tebe ne, ty 3 komentáře nade mnou nejspíš taky ne...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama